Nové výsledky vypadají slibně, říká český fyzik Michael Prouza, který se podílí na projektu „Auger“.
* LN Jak se „Auger“ odlišuje od předchozích experimentů?
Existují dvě metody pozorování vysokoenergetického záření, a tím pádem určení jeho energie. První je povrchový detektor, což je víceméně síť velkých sudů s vodou. Částice kosmického záření, která dorazí do atmosféry, vyvolá kaskádu druhotných srážek. Část z téhle spršky, jak se jí správně říká, dopadne do sudu s vodou, kde má pořád ještě větší rychlost, než je rychlost světla ve vodě, a vznikne Čerenkovovo záření, tedy světlo, které se dá zaznamenat. S využitím celé sítě čerenkovovských detektorů lze zrekonstruovat, odkud primární částice přišla a jakou měla energii. Druhá metoda využívá fluorescenčních teleskopů. Jedním z vedlejších produktů vzniku spršky je totiž excitace vzdušných molekul dusíku, které pak září ve viditelném světle. Objeví se krátký záblesk, trvající pár miliontin sekundy. Ten můžeme pozorovat pomocí velkých zrcadel. „Auger“ je zajímavý právě tím, že kombinuje obě metody.
* LN Takže budete hledat vztahy zdrojů kosmického záření s polohou už známých objektů?
Jasně. Problém je, že tok záření je tím menší, čím je větší jeho energie. A právě v největších energiích, které jsou nejzajímavější, je už nesmírně malý. Takže i když se tento typ záření měří víc než 40 let, částic s opravdu nejzajímavějšími energiemi bylo zachyceno jen pár desítek. Když se vykreslí na oblohu, neprozradí zatím vůbec nic. Není jasné, zda přicházejí ze všech směrů rovnoměrně, nebo zda jsou někde koncentrovanější. Existovalo sice několik pokusů o statistické studie z výstupů předchozích experimentů, žádných podstatných výsledků však nebylo dosaženo. „Auger“ je řádově větší a posbírá proto víc dat. Tím pádem budeme mít na obloze i mnohem víc „puntíků“ o vysokých energiích. Aparatura funguje jen částečně, a přesto už teď máme třikrát více dat než v předchozích pokusech.
* LN Přinese analýza nově získaných dat zajímavé výsledky?
Ano, vypadá to velmi slibně. Ale dosud platí informační embargo. Zatím nemůžu říct nic bližšího. Chystáme článek, který vyjde s největší pravděpodobností v prestižním vědeckém časopise Science, kde budou popsány podrobnosti. Nějaký vztah začíná být vidět, ale jaký, na to si budou muset i čtenáři LN počkat.
