Jde o Monetovu malbu Pláž v Pourville z roku 1882, tedy z období malířova zvýšeného zájmu o impresionismus. Obraz byl ukraden v roce 2000 a celých deset let se o něm nic nevědělo. Když však policie před rokem sňala otisky prstů Roberta Zwolinského, který neplatil alimenty, a porovnala je s ostatními otisky v databázi, čekalo ji překvapení. Otisky se shodovaly s těmi, které dosud neznámý zloděj zanechal před deseti lety v Poznani.
Údržbář, který se léčil uměním Robert Zwolinski se s imresionismem a Claudem Monetem poprvé seznámil ve Francii, kde si v devadesátých letech vydělával jako údržbář. Po práci zde navštěvoval muzea a galerie. Když se z Francie vrátil domů, jeho život poznamenal rozchod s manželkou. Ztrátu partnerky přebíjel uměním: „Můj život byl najednou prázdný, neměl žádný smysl. Utíkal jsem ke knihám a k obrazům. I proto jsem jel do Poznaně podívat se na Moneta. Od chvíle, kdy jsem obraz poprvé spatřil, jsem na něj myslel každý den.“
Pláž v Pourville zakoupilo muzeum už v roce 1908, tedy ještě v dobách německého císařství. Jeho dnešní hodnota se odhaduje na sumu někde mezi 3–7 miliony dolarů. Obraz Zwolinského fascinoval a podařilo se mu od vedení muzea získat povolení ke kreslení v galerii. Ve skutečnosti však plánoval jeho krádež.
V den krádeže před obrazem strávil pět hodin. V galerii nebyla žádná zabezpečovací technika, obraz nebyl chráněn sklem a na starosti ho měly jen kustodky. „Povídaly si ve vedlejší místnosti. Protože měly vysoké podpatky, slyšel jsem, kdy se blíží,“ popisoval před soudem Zwolinski. Ve vhodný okamžil obraz vyřízl a nahradil ho kopií. Originál dal do kufříku a odešel.
I když byl po svém nalezení obraz v dobrém stavu, několik měsíců na něm pracovali restaurátoři a do národního muzea se vrátil teprve před měsícem.
Zwolinski byl za svůj čin odsouzen na tři roky vězení. Monetův obraz po krádeži schoval za skříň v bytě svých rodičů. Zůstal tam ležet celých deset let, aniž by se na něj kdy zloděj podíval.
