Spokojenost šéfky odborů v STV s působením R. Hrehy je pochopitelná. Po managementu Richarda Rybníčka, který propustil polovinu přezaměstnané televize (za zmínku stojí zrušení celoroční pozice odhrabávače sněhu), přišel člověk, který slíbil veřejnoprávní harmonii. Radim Hreha nemusel vyhazovat – mnozí kvalitní lidé odešli sami. Pod vedením R. Hrehy dal v televizi výpověď víc než tucet novinářů. Důvod? Nechuť řídit se direktivami pro co nejmenší konfliktnost příspěvků či bojovat o to, aby se jejich práce vůbec dostala do vysílání. Tyto poměry se STV úplně nevyhýbaly ani předtím. Do stavu normality je však posunul (či opět vrátil) nový šéfredaktor zpravodajství Ján Šmihula, s jehož jménem se koaliční politici seznámili možná dřív než v televizi. Původní šéfredaktor patřil mezi první, jež Hreha vyměnil.
Omanažerských kvalitách svědčí postup Radima Hrehy v oblasti digitalizace. Základní strategií bylo: spustíme projekty, na které nemáme (sportovní kanál Trojka), prosadíme další projekty, na něž máme ještě míň (veřejnoprávní multiplex, čtvrtý kanál) a potom začneme od státu žádat peníze. STV oznámila svůj záměr spustit Trojku v létě 2007, rok před jejím startem. V době, kdy měla naplánovanou obrovskou ztrátu a nulovou jistotu, kdy a zda vůbec dostane dodatečné peníze.
Jestli R. Hreha tvrdí, že se mu podařilo „snížit“ ztrátu, je třeba pamatovat také na to, že o rok dříve televize dosáhla vyrovnaného rozpočtu. Pravda, instituce si při daném stavu financí nemohla dovolit žádný rozvoj, vlastní tvorba byla na dietě a část výnosů tvořil prodej majetku. Za R. Hrehy se tento stav částečně změnil. Program na chvíli zaplavily nové relace s větší či menší sledovaností, ale především – nejednou za absolutně přemrštěné ceny. Komerční charakter programu, kvůli němuž někteří umělci lynčovali Hrehovy předchůdce, se nezměnil vůbec.
R. Hreha a jeho dvojka Nikolaj Savický si zmiňovanou Trojku vylobbovali v parlamentu prostřednictvím digitálního zákona. Ten STV ukládá povinnost vysílat po přechodu na DVB-T až čtyři obsahové služby. Do legislativy se dostala i existence veřejnoprávního multiplexu. Ten má poskytnout prostor podvyživeným a už dnes stále méně (v případě Trojky většinou téměř nikým) sledovaným kanálům. Televize si tak ušila povinnost platit za kompletní multiplex, na který nemá. A zároveň zabránila využívat digitální frekvence jiným, možná sledovanějším soukromým projektům.
„STV si musí osvojit nový étos a firemní kulturu, jež budou zárukou její důvěryhodnosti a legitimity v očích odborné i laické veřejnosti,“ napsal Hreha v projektu Televize na míru, s nímž se ucházel o místo šéfa STV. Za rok působení se mu podařilo přesvědčit, že kombinace agresivních politiků, nulové odolnosti vůči jejich tlakům a neochoty k ekonomické nezávislosti vedou ke ztrátě jakéhokoli smyslu veřejnoprávního média.
O autorovi| TOMÁŠ CZWITKOVICS, Autor je vedoucí redaktor slovenského týdeníku Trend
