I v časech škrtů a rozpočtové zodpovědnosti se budou na některých úřadech rozdávat odměny. Na žádné oficiální třinácté a čtrnácté platy sice už léta není nárok, některým Nečasovým ministrům se ale přihodilo, že v tom jejich předchůdci uměli chodit a nechali jim neobsazená místa, na něž ale z rozpočtu inkasují peníze. Prakticky řečeno: jsou to fondy na odměny. Ministr s nimi navíc může nakládat velmi svobodně a rozdělit je podle svého gusta. Na rozdíl od běžných platů ho nesvazují žádné tabulky.
Ministr, který měl to štěstí jako Alexandr Vondra, že mu z neobsazených pozic zůstaly desítky milionů, stojí před těžkou volbou.
Má se zachovat jako zásadový politik kabinetu rozpočtové zodpovědnosti a ponechat ve státní pokladně peníze na snížení schodku? Nebo být realistickým manažerem? Ten ví, jak v časech škrtů jeho lidi před Vánocemi potěší pár tisíc navíc, zvlášť když se budou muset rok nato uskromnit. Když navíc nejen ve státních úřadech, ale i soukromých firmách platí železné pravidlo: kdo dokáže ušetřit, může napřesrok počítat se snížením rozpočtu. Vždyť přece předvedl, že vyjde s tím, co má. Ministr obrany si vybral roli hlavního manažera vojska.
Pro příště ale bude lepší ministry tíhy podobných rozhodnutí zbavit. Buď zrušit absurdní zvyklost fasování peněz na neobsazená místa, nebo rovnou tabulky regulující počet zaměstnanců. Zvlášť když už jsou v místních poměrech ve státních službách neprosaditelné volné smluvní platy.
