Někdo je vůdčím typem od přírody, jiný musí autoritu pracně získávat. Kromě výchovy hrají svou roli při cestě na židli šéfa také hormony. Testosteron v ředitelské židli Kdo má v těle vyšší hladinu testosteronu, je aktivnější, dovede se lépe prosadit, a má proto větší šanci stanout v čele skupiny. Ve Spojených státech se mezi mladými lidmi dokonce rozmohl zvyk brát si anabolika s testosteronem. Aktivita vyvolaná tímto hormonem má nesmělému a zakřiknutému jedinci pomoci prosadit se v partě vrstevníků.
O vlivu testosteronu vědí odborníci již poměrně dlouho. Stejně tak dobře znají fakt, že dominantní pozice v týmu či firmě je pro lidský organismus silným impulsem k další zvýšené tvorbě zmíněného hormonu. Stabilita ředitelského křesla se tím samozřejmě dále upevňuje.
Přesto se mnozí manažeři po čase mění v uzlíček nervů nebo v agresivní padouchy, drásající pro změnu nervy svých podřízených. Určité vysvětlení této transformace šéfa poskytl dlouhodobý výzkum celkového vývoje šimpanzů, orangutanů a makaků rhesus. Autorem studie je docent antropologie Václav Vančata z Pedagogické fakulty UK.
Opičí tlupa je jako italská rodina Otec se rozčiluje, ale nakonec stejně udělá to, co chce matka. Jejími mocnými spojenci jsou dospívající děti a ostatní příbuzní. Model rodiny s přívlastkem sicilská platí beze zbytku i pro skupiny zkoumaných opic.
Pozorování jejich chování potvrdilo, že tento klanový systém vymezuje dominantním jedincům jasné hranice, co si ještě mohou dovolit.
„Vedoucí samec například vyprovokoval rvačku s ostatními samci a nezasáhl, když protivníci začali při šarvátce kousat jedno z jeho mláďat. To nakonec utrpělo taková zranění, že zemřelo,“ vzpomíná evoluční antropolog Vančata na epizodu z pozorování paviánů dželada.
Historka pokračuje.
Matky-samice rozzlobila zbabělost jejich „pána“ natolik, že ho před ostatními dokonale znemožnily. Všechny opičí matky se spojily v alianci a šéfa ignorovaly.
Nezájem a „opovržení“ neunikly pozornosti ostatních samců, takže přestali vůdce respektovat. Podobně probíhá svržení samce u makaků.
V těle šéfa dramaticky klesá hladina kortizolu, dalšího hormonu s manažerským nábojem. Důvodem poklesu je dlouhodobý sociální stres vyvolaný ztrátou pozice. Bývalý vůdce pozbývá sebevědomí a klesá až na poslední příčku v hierarchii tlupy.
„Opičí samci jsou dominantní, jen pokud je respektují samice,“ komentuje strmý pád docent Vančata.
Výzkum makaků rhesus trval devět let a během této doby prošlo rukama českého vědce a jeho spolupracovníků přibližně 300 opic. Odborníci zkoumali především to, jak změna sociální struktury v tlupě ovlivňuje růst mláďat od narození až po dospělost. Zajímala je rovněž psychika a sledovali také tvorbu hormonů v těle mláďat i dospělých zvířat. „Vytvořili jsme metody srovnatelné s postupy, kterými se zkoumá člověk,“ zdůrazňuje Vančata.
Proto lze také porovnávat, jak opice a lidi reagují na změnu svého postavení.
Vůdce, jehož pozice je ohrožena, třeba proto, že po zranění zeslábl nebo provedl něco pro tlupu nepřijatelného, se ocitne v extrémním stresu. Když je typem „pohodáře“, překoná tento tlak a svoji pozici získá časem zpátky. Kdo ale mimořádně silnému stresu podlehne, začne ztrácet půdu pod nohama a aktivujících hormonů – testosteronu a kortizolu – v těle ubývá. Roztáčí se tak spirála, na kterou dominantní samec reaguje třemi způsoby: Buď se stáhne do ústraní a doslova přežívá na okraji skupiny. Jiný vůdce začne vřískat a pořád agresivněji dorážet na každého jedince v tlupě. Vypadá to, jako by se chtěl prosadit za jakoukoliv cenu. Útočné chování ale obvykle vede ke katastrofě. Většina členů tlupy se proti stále agresivnějšímu samci postupně spojí a začne ho napadat. Když během výzkumu počet kousanců a škrábanců vzrostl, museli odborníci agresivního samce ze skupiny vyloučit.
„Nepochybuji, že by ho nakonec zlikvidovali,“ poznamenává Vančata. Vědci tímto zásahem napodobili třetí variantu, jaká nastává v přírodě. V divočině může vůdce, který pozná vratkost své pozice, tlupu opustit a hledat uplatnění jinde. Většinou se obrací na svoje příbuzné nebo známé a navazuje s nimi kontakt, aby ho nová skupina přijala. Platí pro opice i člověka Podobně reagují při ohrožení svého postavení i šéfové lidské společnosti. Někdo stres překoná a dobude ztracené pozice zpátky, jiný se symbolicky zabarikáduje ve své kanceláři, aby nemusel nic řešit, a další začne být agresivní.
Porovnávat reakci opice a člověka na prakticky stejnou situaci se zdá až příliš odvážné. Ale podle antropologů platí i pro lidi biologickosociální zákonitosti.
Snad proto doporučují zkušení personalisté změnit po několika letech firmu a budovat kariéru zas někde jinde. Jen silné charizmatické osobnosti jsou stále respektovány, a mohou proto vydržet na šéfovské židli a u stejné firmy i několik desítek let.
Ve Spojených státech je střídání zaměstnavatele celkem běžnou záležitostí. V Evropě, kde převládá silná patriarchální tradice, jsou ale změna a případně sestup z manažerského křesla vnímány jako osobní prohra doprovázená ztrátou prestiže. „Patriarchální model rodiny je přitom pro člověka nepřirozený,“ říká evoluční antropolog Vančata. Lépe by nám podle jeho slov vyhovoval klanový systém, ve kterém je dominantní jedinec ovlivňován chováním manželek a svých potomků.
Potomci elity si vytvářejí vlastní partičky Když vědci sestavili novou skupinu z opičích mláďat starých čtyři až šest měsíců, zpozorovali zajímavý jev. Po půlročním vylaďování sociální struktury se ukázalo, že mláďata získala v tlupě podobně významné či podřízené postavení jako jejich matka.
Elita dokonce utvořila partu sobě rovných vrstevníků a s méně důležitými jedinci se nestýkala.
Rozdělení do partiček se přitom odehrálo zcela bez účasti matek.
Vysvětlení je podle docenta Vančaty v množství kortizolu kolujícího v těle potomka. Mláďata vysoce postavených samic mají díky tomuto hormonu od narození větší hmotnost. Čeští vědci zaznamenali, že v pubertě mají tato mláďata v průměru vyšší hladinu hormonu než potomci podřízených samic.
Kortizol podstatným způsobem ovlivňuje chování nejen opic, ale i lidoopů a člověka. To je velmi dobře experimentálně doloženo u paviánů a v divočině u šimpanzů. Kortizol zvyšuje schopnost prosadit se, být v rozhodování důslednější a rezolutnější a v konfliktech se chovat dominantně. S určitou mírou nadsázky mu proto lze říkat hormon manažerů.
V bývalém východním Německu údajně dávali sportovcům podprahové dávky kortizolu a využívali toho, že povzbuzuje soutěživost.
Výzkum ukázal ještě další zajímavou skutečnost. Dlouhodobý stres ovlivňuje vzrůst a hmotnost jedince. Podřízení v opičím stádu se zpravidla pohybují pod hranicí průměrné hmotnosti a velikosti, členové dominantní části tlupy jsou většinou nadprůměrné urostlí a těžcí.
Vůdčí typy se díky vyšší hladině kortizolu v těle lépe vyrovnávají se stresem, a jsou proto biologicky odolnější. Pro samice je to samozřejmě vynikající šance, jak si vybírat sexuálního partnera. Podle chování tak samice spolehlivě najde odolnějšího jedince, který předá potomkům geneticky lepší výbavu.
Samice se ale kupodivu zajímaly nejen o urostlé partnery, ale také o drobnější samce. Budoucí matky viděly jejich atraktivnost ve schopnosti usmiřovat konflikty, diplomaticky zařídit v tlupě klid a pořádek. Samice totiž vědí, že pro dobrý vývoj mláďat je pohoda v tlupě velmi důležitá.
Lze hledat stejné motivy sexuálního výběru také v lidské společnosti? Psychologové z manželských poraden hovoří o případech, kdy ženu okouzlí luxusní dům nebo automobil budoucího partnera. Žena vnímá tyto atributy jako symboly úspěšnosti a záruku, že potomek bude vyrůstat v blahobytu a v optimálním prostředí. Ale časem se ukáže, že peníze nejsou všechno, a řada manželství založených pouze na racionální úvaze končí rozvodem.
***
Charizmatický šéf vydrží v židli roky
Dominantní pozice v týmu vyvolává zvýšenou tvorbu testosteronu a kortizolu. Stabilita šéfovského křesla se tím dále upevňuje. Přesto se mnozí manažeři po čase mění v uzlíček nervů nebo v agresivní jedince, drásající pro změnu nervy svých podřízených. Určité vysvětlení této změny poskytl výzkum šimpanzů, orangutanů a makaků rhesus. Autorem studie je docent antropologie Václav Vančata z Pedagogické fakulty UK.
Vůdce, jehož pozice je ohrožena, se ocitne v extrémním stresu. Někdo tlak překoná a dobude ztracené pozice zpátky, jiný se symbolicky zabarikáduje ve své kanceláři, aby nemusel nic řešit, a další začne být agresivní. Porovnávat reakci opice a člověka na prakticky stejnou situaci se zdá až příliš odvážné. Ale podle antropologů platí i pro lidi biologicko-sociální zákonitosti. Snad proto doporučují zkušení personalisté změnit po několika letech firmu a budovat kariéru zas někde jinde. Jen silné charizmatické osobnosti jsou stále respektovány, a mohou proto vydržet na šéfovské židli a u stejné firmy léta.
V Evropě, kde převládá silná patriarchální tradice, jsou změn změna a případně sestup z manažerského křesla vnímány jako o osobní prohra doprovázená ztrátou prestiže. „Patriarchální m model rodiny je přitom pro člověka nepřirozený,“ říká evoluční antropolog Václav Vančata. Lépe by nám podle jeho slov vyhovoval klanový systém, ve kt kterém je dominantní jedinec ovlivňován cho chováním manželek a svých potomků.
Klanový systém vymezuje dominantním jedincům jasné hranice
Kortizol zvyšuje schopnost prosadit se a řešit konflikty dominantně
O autorovi| Josef Matyáš, redaktor LN
