Je tomu jen pár dní, co na burzu dorazila nová emise akcií ve formě IPO – Fortuna Entertainment Group. Očekávání vyhladovělých investorů nebyla nastavena příliš vysoko, a proto se s napětím čekalo, jak si akcie v prvních dnech povedou. Dosavadní vývoj lze shrnout anglickým „so far, so good“, což v překladu znamená cosi jako „zatím tak nějak“. Nejde ani o raketový start, ani o propadák. Tím druhým by se však emise mohla stát snadno, precedens tady již je. Stačí, aby se nevyhnula dvěma pastem, které na ni v budoucnu nepochybně čekají. Ta první by se dala popsat jako „pohrdání retailem“. Ať si vedení firmy říká, co chce, obchodování s emisí Fortuna EG na pražské burze bude do budoucna v rukou spíše středních a menších investorů. V mnoha případech možná půjde o ty samé, kteří na pobočkách sází na zápasy, a formou nákupu akcií tak jenom „navyšují“ své sázky. I proto by si jich firma měla vážit a hýčkat je. Jakmile by na firmu tito investoři zanevřeli, z jejich akcií by se stal ležák, který by se rozhýbal snad jen při zveřejňování výsledků firmy. To vše úzce souvisí s druhou pastí, které se některé firmy nedokázaly vyhnout – komunikační otevřenost. Ačkoliv logika velí, že to je alfa a omega veřejně obchodovaného cenného papíru, není tomu vždy tak. Umím si představit, že manažeři firmy vypiplané tzv. od plenek asi nejsou nadšení z toho, že jim teď někdo cizí kouká pod prsty. Taková jsou však pravidla hry, a když si od investorů vzali peníze, nemůžou jim teď zabouchnout dveře. Respektive můžou, ale byli by sami proti sobě. Nemluvě o tom, že tak ztíží případný budoucí požadavek na dodatečný kapitál od investorů. A pak že je uvedení firmy na burzu složité…
O autorovi| PETR ŽABŽA, senior makléř Patria Direct
