V Evropě se zase začalo nosit slovo revoluce. Masy utlačovaných Severoafričanů povstaly proti svým despotům a světová veřejnost jejich boji přihlíží prostřednictvím Twitteru a Facebooku. Současně zažívá na evropském knižním trhu renesanci také klasická protestní literatura.
Ve Francii se prodalo více než milion výtisků stručného dílka Francouze Stéphana Hessela s programovým názvem „Vzepřete se“ (Indignez-vous!). A od té doby, co vyšlo i německy, patří i ve Vídni ke standardnímu vybavení levicového studentstva. Strach z krize finančních trhů, zlost nad tím, že ji musí zaplatit obyčejní lidé, a ne ti, kteří jsou za ni zodpovědní, bezmocnost vůči bankovnímu systému, který dělá, jako by nic -to všechno dodává argumenty generaci, pro niž byla „revoluce“ až dosud staromódním cizím slovem z časů jejich rodičů.
Čínská retronostalgie Impozantní západní křídlo Národní knihovny na Heldenplatzu ve Vídni by pro ně byl vhodným poutním místem, kde by mohli svou představu o výměně elit podrobit zkoušce ohněm reality. Až do září totiž budova hostí výstavu Národopisného muzea s názvem Kultura kulturní revoluce. Představuje na ní mocný kult osobnosti, politický design a propagandistický kýč z nejvýznačnějšího období Mao Ce-tungovy éry (1966-1976). Mao je všude - na hrnečcích, pohárcích, školních taškách, ve formě odznáčku, oltáříků a dalších devocionálií, ba dokonce i na krabičkách od sirek (velký vůdce kouřil jak fabrika). Výstava ale popisuje také s tím související režim teroru - a převtělování toho všeho, jež trvá dodnes, přinejmenším ve své módní formě: retronostalgii. Stejně jako u mnoha dalších revolučních postav, střídá se u Maa heroizace a zatracování, a to nejen v jeho vlasti, Číně, která epochu kulturní revoluce dodnes úplně nezpracovala, ale i v německy mluvící Evropě.
Je tedy zcela logické, že se Maův kult v této podobě vrací i do Vídně. Z dnešního hlediska to vypadá poněkud obskurně, ale v „rudé dekádě“, tedy v 70. letech, byla náklonnost k Mao Ce-tungovi u vídeňských studentů nadšených levicovým viděním světa velmi v módě.
Rakouští maoisté se cítili být blíže proletariátu než trockisti zahledění do teorie, k nimž tíhly v období vzdoru vůči autoritám spíš ratolesti z vídeňských měšťanských rodin. Austromaoisté se mohli „odvolávat na reálně existující socialismus, který byl coby promítací plocha vlastních ambicí nadřazen tomu sovětskému“, jak ne bez ironie píše publicista Karl Peter Schwarz ve vynikajícím výstavním katalogu. Východoevropský korespondent deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung byl za studií sám přívržencem velkého vůdce. Čína byla daleko, nikdo nevěděl, co se tam skutečně děje, a když se to někomu nelíbilo, dalo se to zrelativizovat coby nepřátelská propaganda - a v neposlední řadě působila Maova cesta o poznání „exotičtěji než šedý funkcionářský socialismus brežněvovské éry“, popisuje Schwarz tehdejší dobu.
Panenka s granátem Exotický je první slovo, které člověku napadne, když vstoupí do výstavních prostor. Národopisné muzeum - a především kurátor výstavy, dlouholetý korespondent Rakouského rozhlasu v Číně Helmut Opletal - přiblížil dobu vrcholného maoismu pomocí předmětů všedního dne, které seřadil střízlivě dokumentaristickým způsobem. Ze čtyř prostorných místností výstavy se jedna věnuje stinným stránkám kulturní revoluce, teroru Rudé gardy, udavačství, dvaceti milionům mrtvých. Militarizace společnosti na nás dýchá i z dalších exponátů. Dětská panenka s ručním granátem, pistole a terče, na nichž jsou vyobrazeni čtyři Maovi nejdůležitější političtí nepřátelé - to vše svědčí o brutální propagandě.
Poslední místnost dokumentuje revival Maova kultu, který přišel v roce oslav 100. narozenin vůdce (1993) a od té doby kvete v té nejkomerčnější podobě - podobně jako ostalgie v Berlíně. Existují tematické restaurace s obsluhou v uniformách Rudých gard, talismany s Maovými portréty a od roku 1999 je Mao i na jednojuanové bankovce.
Tam totiž nakonec skončí všichni revolucionáři: uprostřed krásného komerčního světa.
O autorovi| BARBARA TÓTH novinářka Autorka je rakouská novinářka a spisovatelka, pracuje v časopise Falter
