„Když jsem se jí začal zabývat, bylo u nás jméno Agnieszky Pilchowé neznámé. Přitom byla respektovanou jasnovidkou, ale také bylinkářkou a uznávanou přírodní léčitelkou,“ popsal Marek Piętoň ženu, jež opakovaně léčila i maršála Józefa Piłsudského.
Jejími osudy se Piętoň zabývá bezmála rok, pátrá po jakékoliv zmínce ve spojitosti s Ostravou. „Teď jsme narazili v matriční knize na zápis o jejím narození,“ zmínil zatím poslední úspěch.
Agnieszka Pilchowa● Narodila se v prosinci 1888 v ostravské osadě Zárubek. ● Etnicky byla Polka, doma se však mluvilo česky a chodila v Ostravě také do české školy. Polštinu špatně ovládala celý život. ● Po roce 1918 musela jako Polka odejít, usadila se v polské Wisle. ● Načas se vrátila v roce 1919, ale i přes žádost prezidenta Masaryka odjela zpět do Polska. Tam se ve 20. a 30. letech proslavila po celé zemi. Vyhledávaly ji tisíce lidí. ● Zemřela v lednu 1945 v koncentračním táboře Ravensbrück. |
V matrice je Pilchowa uvedená ještě s rodným příjmením jako Agnes Wysocka. Její narození tam zapsal slezskoostravský farář Jan Bitta, který mimo jiné ve Slezské Ostravě nechal postavit dnes už neexistující takzvaný Klášterek, o který se staraly řeholní sestry boromejky.
„Fungoval jako jakási mateřská škola a dětský zaopatřovací ústav především pro děti horníků pracujících v okolních dolech,“ upřesnil Piętoň. Také s Klášterkem se pojí život Agnieszky Pilchowé.
Ta se narodila v ostravské osadě Zárubek. Byla sice Polka, ale doma se u nich mluvilo česky a chodila i do české školy. Jako dítě se chtěla stát jeptiškou a v jejích pamětech stojí, že se často potulovala blízko místního kláštera, pravděpodobně právě budovy Klášterku.
„Nadpřirozené schopnosti se u Agnieszky projevovaly už od raného věku,“ vylíčil Piętoň, který je také autorem několika knih souvisejících s minulostí Ostravy a jehož Agnieszčin příběh inspiroval k napsání povídky Anka Lipka.
Pro svou jinakost dívka těžko vycházela s okolím – s matkou, otčímem i sourozenci. V dospívajícím věku vstoupila do Spiritistické společnosti v Radvanicích, po několika hádkách však spolek opustila. Některé zdroje uvádějí, že ji vyloučili ze žárlivosti na její schopnosti.
Panorama Slezské Ostravy z roku 1905. Uprostřed pod kostelem se nachází lokalita nazývaná Klášterek.
V jednadvaceti letech se provdala za kamaráda svého bratra a měla s ním dvě děti. Manželství bylo nešťastné a Agnieszka od muže po několika letech odešla, a právě v této době začala léčit. „První, koho se jí podařilo uzdravit, byly děti sousedů. Pomáhala tím, že je hladila a držela v objetí,“ popsal Piętoň.
Konec první světové války však znamenal zlom. Jako etnická Polka musela Ostravu opustit. Jejím novým působištěm se stala polská Wisla. To už byla známou léčitelkou, v roce 1919 ji dokonce do Prahy pozvala rodina prezidenta Masaryka. „Účastnila se řady vědeckých experimentů na Karlově univerzitě. Její schopnost předvídat tam byla oficiálně potvrzena,“ řekl Piętoň.
Masarykovu žádost, aby zůstala v Praze, ale odmítla a vrátila se do Wisly – i proto, že nesouhlasila s událostmi kolem česko-polského sporu o těšínské Slezsko. Provdala se za ředitele školy Jana Pilcha a postupně se proslavila po celém Polsku. Její jméno velmi často zmiňoval polský rozhlas, vyhledávaly ji tisíce lidí, byla zvaná do nemocnic a široce diskutovaná byla i její proroctví, v nichž předpověděla druhou světovou válku i usednutí polského duchovního na papežský stolec.
Přestože se nikdy dobře nenaučila polsky, psala články, knihy i deníky. Právě ty jsou zdrojem informací o jejím životě. „Její kniha pamětí je ale strašně vzácná, je velmi těžké se k ní dostat,“ konstatoval Piętoň.
Agnieszka Pilchowa zemřela v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrück v lednu 1945.
