O výchově dětí mají kázat „osobnosti“. Lidé jim budou naslouchat stejně málo jako Desateru
Mám ráda paní ministryni Džamilu Stehlíkovou. S neochvějným optimismem začíná různé kampaně: proti rasismu, proti diskriminaci minorit, prosazuje požadavek, aby bylo alespoň 30 procent žen ve vedení velkých firem, chce dát prostitutkám živnostenské listy a z jejich činnosti vybírat daně, zorganizovala agentury pro řešení problémů sociálně znevýhodněných skupin. Na rozdíl od pana Čunka, když něco nevhodně formuluje a dotkne se tím třeba Romů, tak se usměje, omluví a klidně přijde zahájit výstavu jejich umění do Musea Kampa nebo přivítat účastníky festivalu Khamoro nebo festivalu folklorních skupin krajanů, promluvit s členy sdružení Slovo 21 a Berkat a nezlobí se. Ani ty skupiny se nezlobí na ni. Chápou její dobrou snahu. Když se akce nepovede, začne něco jiného.
Pokoření nezanechá modřiny Když chtěla prosadit zákon o zákazu fyzických trestů při výchově dětí, přiznala, že sama dostala v dětství pár pohlavků a sama je občas dala svým dětem. Přesto to navrhla a chce teď přimět mnohé slavné lidi, aby vykládali o tom, jak kdysi v dětství trpěli, když jim některý z rodičů dal výprask.
Myslím si, že slovní pokoření dítěte výroky typu „z tebe nikdy nic nebude, jsi neschopnej, jsi nevděčná, k ničemu se nehodíš“ a výsměch je mnohem horší než plácnutí přes ruce či hlavu, protože to pokořuje celou osobnost dítěte. Ale zákon proti psychickému týrání se nedá ani navrhnout.
Pokoření nezanechává modřiny, přestože vyčítání může negativně ovlivnit celý další život a sebevědomí dítěte. No alespoň se začalo o právu dítěte na nenásilnou výchovu více mluvit.
V diskusi pro, či proti paní ministryni si lidi vyjasňovali vlastní stanoviska a zopakovali své zkušenosti.
Nyní Džamila Stehlíková chce prosadit, aby nealkoholické nápoje byly o něco levnější než alkoholické.
Chápu ji. Když musím dát za lahvičku minerálky stejně jako za dvě deci bílého vína, tak si spíše dám to víno. Nedovedu si ale představit, že by adolescenta, který přijde do výčepu za účelem se trochu „rozjet“ a dodat si odvahu, upoutala limonáda o dvě koruny levnější. Majitel hospody nebo i dobré restaurace nebývá současně skautem ani členem YMCA a již Chelčický věděl, že nechcemeli hřešit, tak určité profese prostě nesmíme provozovat. Lidé vědí, že alkohol jim ničí játra, otupuje mysl a že místo sádla by měli používat olej. Vědí také, že mlácením svých dětí z nich vychovají buď ustrašené bázlivce, nebo agresivní jedince, kteří jim to budou zase v jejich stáří vracet. Budou-li jim tyto příběhy z dětství vykládat na obrazovkách či v rozhlase slavní lidé, herci, showmani, vyslechnou to s uspokojením, neboť to potvrzuje, že navzdory tomu, co zažili, jsou tito lidé úspěšní.
Výzkumy prokazují, že u nás většina dětí ochutnala alkohol do svých 13 let. Asi je to pravda, ale také to svědčí o zvídavosti dětí a toleranci a moudrosti rodičů, kteří jim dovolili, aby se přesvědčily, co že to v té sklence na stole je, a že se lidé nebojí mluvit i o takovýchto věcech. V neděli jsme vždycky, já i můj bratr, směli ochutnat i kapku piva. Měli jsme doma takové malé půllitříčky odněkud z pouti, s obsahem sotva náprstku na šití. Rodiče ale vypili dohromady vždy jen jednu lahev piva a jednu sedmičku vína na silvestra. A to stačilo i pro moji, tehdy ještě žijící, babičku. Tedy pro pět lidí. S pitím jsem nikdy neměla problémy, ale ve výzkumu bych určitě zaškrtla, že jsem již ve svých deseti letech ochutnala alkohol. Kvantita se musí změnit v kvalitu a pak se to teprve projeví jako alkoholismus. Tím nechci znevažovat výzkumy veřejného mínění. Někdy jejich výsledky spíše ukazují, že lidi se nebojí mluvit a nemoralizují.
Snaha se cení Slavné osoby, tedy celebrity, lidi sice sledují, ale neřídí se podle nich. Muž, který propůjčil svoji tvář pro cigarety Marlboro, než zemřel na rakovinu plic, opakoval v televizních přenosech, jak toho lituje a lidi varuje. Proto nepřeceňujme vliv tzv. osobností. Ani mnoho plakátů a vyhlášek morálku nezlepšuje. Na stovkách míst jsme kdysi četli slogany „Více píce republice“, a nevím, zda se tehdejší krávy více nažraly. Možná že pokuty za nalévání puberťákům, případně již opilým lidem, by byly účinnější než zpovědi celebrit. Nesnižuji to, ale uvědomme si, že Ježíš kázal a kázal, takže všichni víme, co by se mělo dělat, a přesto to neděláme. Tušíme, že je rozdíl mezi idejemi a ideologiemi. Dva tisíce let to po Ježíši opakujeme a obdobně jednají kněží a představitelé a zastánci i jiných náboženství, a lidi se nadále zabíjejí, mučí, pomlouvají, týrají své děti i staré rodiče, tedy ubližují bližnímu svému i v třetím tisíciletí!
Přesto tuto snahu paní ministryně Džamily Stehlíkové oceňuji.
Džamila Stehlíková chtěla zakázat fyzické tresty při výchově dětí. Slovní pokoření je mnohem horší. No alespoň se začalo více mluvit o právu dítěte na nenásilnou výchovu.
O autorovi| Jiřina Šiklová socioložka e-mail: jirina.siklova@ecn.cz
