Hořící vánoční strom, limuzína prince Charlese napadena či nejstarší britská knihovna obsazená studenty, takové výjevy nám nabídla média v souvislosti se zvyšováním školného v Británii. Na jedné straně stojí vláda, která se zaštiťuje expertní Browneovou zprávou, na druhé velká část současných studentů a akademického establishmentu. Než se začneme připravovat na podobnou vlnu násilných protestů v souvislosti s plány vlády na zavedení školného v Česku, podívejme se, jak došlo ke zvýšení poplatků placených studenty na britských vysokých školách a kde se vzala taková vlna nevole.
Ve čtvrtek minulého týdne schválila koaliční vláda Velké Británie, tvořená konzervativci a liberálními demokraty, opatření zvyšující limity pro školné. Jde v zásadě o trojnásobné zvýšení horní hranice podílu studentů na vysokoškolském vzdělávání. Věc má řadu nuancí, především se týká různých škol různě, ve školném mají existovat pásma s různými podmínkami a obecně se změna nevztahuje na skotské studenty, ti ani teď v Británii neplatí. Dlouhodobý odpor studentských organizací v čele s Národní studentskou unií vyvrcholil právě v den schvalování, trvá ovšem od poloviny října. Zvyšování školného zapadá do celkového vládního plánu šetření státních výdajů, podoba této změny však vychází z doporučení odborné Browneovy komise. Jak souvisejí nestraničtí experti, koaliční vláda, osekávání výdajů a studenti v ulicích?
Vlády ve stínu zpráv expertů Domnívám se, že hlavní potíž je právě v expertech a jejich roli. Zájmy a hodnoty, o které v politice má jít, byly svěřeny do rukou odborníků. Jak poznamenal politolog Petr Kopecký: „Lze jen čekat, kdy budou poslanci Dolní sněmovny místo voleb vybíráni komisí expertů.“ Tímto aforismem shrnul tendenci omezit prostor pro rozhodnutí založená na hodnotách a pro stranickou soutěž. Nezávislost britské státní správy bývá často dávána za příklad. Británie to však s nezávislostí přehnala. Nezávislost totiž v britském pojetí dnes znamená, že po příchodu ministra nové vlády se v ministerském aparátu mění jen pár poradcovských míst. To vede k obcházení či vyloučení politické zodpovědnosti. Je pak otázkou, nakolik mezi sebou strany vůbec mohou soupeřit o ideová řešení, když se nakonec musejí spolehnout na jeden a týž aparát, jedny a tytéž experty.
Část studentů a veřejnosti je velmi viditelně nespokojena. Motivy jsou různé, od jednoduché nechuti platit více přes odpor k zavádění tržních mechanismů do školství a obecný odpor ke škrtům až po furiantství. Paradoxní je, že k zásadním obratům ve vysokoškolské politice došlo úplně jindy. Proti samotnému zavedení školného po roce 1997 či expanzi vysokého školství na přelomu 80. a 90. let je současná změna slabým odvarem. Není náhodou, že i tyto změny byly přijaty na základě doporučení nadstranických expertních komisí. Dějiny britské vysokoškolské politiky se přestaly psát podle činů vlád, čteme o Robbinsově zprávě, Dearingově zprávě, případně Harrisově zprávě.
Politici se zbavili zodpovědnosti, v případě koaličních liberálních demokratů dokonce navzdory svým jasným předvolebním slibům o zrušení školného. Jak se popasovat s rozporem předvolebních slibů a rad „skutečných odborníků“? Liberální demokraté kapitulovali, přestože mají silnou voličskou podporu právě u studentů i v rámci akademické obce. Britové sice nejsou zvyklí na koaliční vládnutí a liberálové byli dlouhá desetiletí v opozici, a tak dělají různé „začátečnické“ chyby. Ovšem jejich obrat je především výsledkem nezdravého mediálního klinče mezi „správnými“, „odbornými“ kroky a odpovědností vůči voličům. Média sice tlačí na jasné předvolební sliby odrážející ideová východiska jednotlivých stran, ale zároveň politikům nedávají prostor, protože každý pokus o vytvoření kompaktnějšího ministerského týmu je kvůli mediálnímu tlaku na nezávislost státní správy neprůchodný. Vůdce liberálních demokratů Nick Clegg je pro bulvár neomalencem, jemuž z lhaní narostl dlouhý nos. A voličům se hra na jediné správné, odborné řešení přestává líbit, alespoň těm hlučnějším.
Extrémní depolitizace V Česku se často žehrá na politizaci státní správy, nedostatek odbornosti a diskontinuitu vládnutí po posunech politických sil. V britském případě ovšem vidíme, že extrémní depolitizace ohrožuje demokracii a rozjívení studenti to jen ilustrují. Ačkoli si to možná neuvědomují, jejich protest logicky směřuje především proti omezování soutěže hodnot a zájmů. Expertní komise nemají být nahrazeny ideologickými frázemi, ale bylo by užitečné zpřesnit, jaká by měla být jejich role. Z hlediska demokratických principů je zhoubné, aby zásadní pohled na společenské postavení studenta definovala „nezávislá“ komise. Je investice do vysokého školství spíše osobní, nebo celospolečenská záležitost? K čemu vlastně mají být univerzity, jakou částí rozpočtu financovat vysokoškolské vzdělání a kolik dát třeba fyzicky postiženým občanům? Z výsledků takových úvah může vycházet návrh řešení. Základní směřování a zasazení do kontextu ostatních politik a výdajů má však být založeno na ideových postojích. Odborné komise nemají určovat, v jaké společnosti chceme žít, nemají k tomu narozdíl od politiků mandát, jejich hodnotové postoje jsou navíc jejich odborným renomé spíše zatemňovány. Odborníci mohou poradit s tím, jak se k určité představě společnosti dopracovat a zda změny fungují tak, jak bylo zamýšleno. Mnoho odborníků mohou diletantská zadání od politiků zlobit, ale taková je (naštěstí) demokracie.
V Česku studentské bouře pravděpodobně nehrozí. Dosavadní odpor vůči školnému zatím rezonoval u několika desítek aktivistů. Měli bychom si však dát pozor na to, aby se i u nás z vysokoškolské politiky nestala pouze technicistní diskuse nad nejsprávnějším, nejefektivnějším a nejudržitelnějším řešením. Nemluvě o tom, že v Česku je volání po odborných stanoviscích často zástěrkou pro prosazení osobních či dílčích zájmů. Lord Browne bývá obviňován z lecčeho, osobní zájmy to nicméně v případě bývalého šéfa British Petroleum nejsou. Expertům v politice místo patří, vedení se však mají ujmout politici, ne naopak.
O autorovi| VOJTĚCH RIPKA, politolog Autor je v současnosti na studijním pobytu na Oxfordské univerzitě
