Bizarnost té otázky je zřejmá. Takové bláboly se před dvaceti lety valily ze všech režimních úst. Bylo úplně fuk, kdo vypustil tu pitomou a bezobsažnou větu, tu ryzí ukázku ptydepe. Mnohem zajímavější je fakt, že její skutečný autor – Karel Urbánek – vystřídal týden po začátku sametové revoluce, 24. listopadu 1989, Miloše Jakeše jako nový generální tajemník ÚV KSČ.
Jak to, že režim, který už jen zachraňoval zbytky své moci, nesáhl po někom, koho si lidé alespoň nespojovali s nejpitomějšími režimními kecy? Asi proto, že nikdo takový „ty nahoře“ nenapadl, nikoho takového neznali, či nikdo takový tu možná vůbec nebyl.
Karel Urbánek byl vůdcem Národní fronty, což je morálně vzato totéž jako vůdce KSČ. Po ryze formální stránce byl dokonce ještě nad komunistickou stranou, ale de facto mužem v pozadí. Proto ho „ti nahoře“ vybrali jako zachránce nemožného, ale 21. prosince 1989 to Urbánek vzdal.
Těžko říci, zda sám nahlédl marnost svého počínání. Asi ne. Vždyť i po revoluci se tu vyskytli straničtí lídři, jejichž jedinou kvalifikací bylo to, že až dosud stáli v pozadí.
