V té době se Mars současně ocitne v těsné blízkosti hvězdy Regulus ze souhvězdí Lva. Je samozřejmé, že k tak zajímavému setkání dojde pouze při pohledu ze Země. Na Mars se sice budeme dívat ze vzdálenosti 320 milionů kilometrů, Saturn však bude čtyřiapůlkrát dále a Regulus dokonce sledujeme z dálky 77 světelných let!
Červnové noci však budou patřit i největší planetě sluneční soustavy - Jupiteru. Vychází již kolem 22. hodiny a tvoří dominantu souhvězdí Střelce. V noci z 19. na 20. června a z 20. na 21. června v jeho blízkosti najdeme i Měsíc krátce po úplňku.
Pokud na Jupiter namíříme jakýkoli malý dalekohled (stačí divadelní kukátko), pak zjistíme, že jej doprovází čtyři satelity - Io, Europa, Ganymedes a Kallisto. I když při pohledu ze Země vypadají jen jako zářící body, ve skutečnosti jsou podobně veliké jako náš Měsíc. Jupiterovy satelity obíhají kolem planety, proto můžeme sledovat, jak z noci na noc mění polohu.
Nebeský oční test Téměř nad hlavou nám po celý červen září jedna z nejnápadnějších skupin hvězdné oblohy - Velký vůz. Jakkoli jde pouze o součást rozsáhlejšího souhvězdí Velké medvědice, naši pozornost si zaslouží především dvojice na první pohled nezajímavých stálic - Mizar a Alcor.
Snadno je rozlišíme i bez dalekohledu. Obě stálice na obloze dělí 11 úhlových minut, takže pokud nepotřebujeme brýle na dálku, nemohou pro nás představovat žádný problém. Stačí však vada půl dioptrie a hvězdy se promění ve dvě kruhové skvrnky, které už od sebe odděleně nerozlišíme.
Tím ale překvapení ukrytá v tomto systému nekončí. Samotný Mizar totiž v malém dalekohledu snadno „rozložíme“ na dvě hvězdy. Jasnější „Mizar A“ má hvězdnou velikost 2,4 magnitudy, „Mizar B“ leží 14 úhlových vteřin daleko a je o jeden a půl magnitudy slabší.
Mizar A+B je nejstarší známá dvojhvězda, které si v lednu 1617 všiml již Galileo Galilei se svým přítelem Benedettem Castellim.
Jestli k systému patří i Alcor, však není zřejmé. Vzdálenost Mizaru se odhaduje na 78 světelných roků, Alcor by měl být o tři světelné roky dále. Alcor s Mizarem tedy dost možná tvoří tzv. optickou dvojhvězdu, poměrně vzácný případ stálic, které jsou úhlově blízko pouze při pohledu ze Země. Mizar A a B naopak představují fyzickou dvojhvězdu: stálice, které obíhají kolem společného těžiště.
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
