MARSEILLE/PRAHA „Můj obchod zůstává zavřený už třetí den,“ postěžoval si včera zpravodaji BBC Quentin Brunell, majitel obchůdku v Marseille. „Přicházím o peníze i o zákazníky,“ dodává a rozčileně gestikuluje směrem k hromadě páchnoucích odpadků, které se vrší na ulici před jeho výlohou.
Marseille se proměnila v jedno obří smetiště. Odpadky na ulice poházeli popeláři, kteří se připojili k celostátní stávce proti důchodové reformě. Smetiště se neuklízí už několik dní - není kam a hlavně čím odpadky odvážet - a lidé si začínají vyprávět o tom, jak se ulicemi prohánějí krysy a jak roste riziko, že se ze zahnívajících hromad začnou šířit infekční nemoci.
Jejich hněv se pomalu ale jistě obrací proti stávkujícím. Spoustu nadávek si odboráři vyslechli například při blokádě marseillského letiště, kde nekompromisně obsadili příjezdovou silnici a nutili lidi, aby zaparkovali svá auta, vyložili zavazadla a táhli se s nimi na letiště pěšky. „Chápu, že mají své důvody, ale podle mě existují i jiné způsoby, jak dát najevo svůj nesouhlas, než tím, že si vezmu jako rukojmí všechny ostatní,“ podotkl k tomu jeden z těch, které stávkující donutili dojít si na letiště i se dvěma kufry po svých. Stávka město úplně paralyzovala. Ulicemi sice dál projíždějí auta a i ve školách se vyučuje, na dalších místech, jako například v marseillském přístavišti, se ale život úplně zastavil. Na moři kotví desítky lodí, jejichž kapitáni doufají, že se přístavy co nejdřív znovu otevřou a oni budou moct konečně složit náklad.
V samotném městě je pak stejně jako v ostatních regionech země problém s nedostatkem pohonných hmot (mimochodem, právě v Marseille se vykládají největší náklady ropy). Desítky benzinek jednoduše zavřely, u ostatních jsou dlouhé fronty.
Benzin rychle mizí „Musíte chvíli hledat,“ citoval The Guardian Gillese Pravona, zaměstnance jedné z marseillských bank, který čepoval u malé pumpy na předměstí. „Ve čtvrti, ve které bydlím, už benzin není. Musel jsem hodnou chvíli objíždět město, abych našel ještě otevřenou benzinku,“ dodal.
Majitel čerpací stanice k tomu rezignovaně podotkl, že mu zásoby nejspíš nevydrží ani do večera. „Jestli myslíte firmu, tak ta ano, ta přijde o peníze. Ale já? Já ne...“ řekl pumpař s tím, že on osobně drží stávkujícím palce. „Spousta z nás se 67 let ani nedožije,“ vysvětloval s poukazem na chystanou novelu zákona, která by hranici odchodu do penze posouvala právě na 67 let. „Práce je prostě moc tvrdá a člověka úplně vyždímá,“ postěžoval si.
Komentář k tématu čtěte na straně 12
