Martina Sáblíková si může ve Vancouveru klidně zacpat uši a zavřít oči. Obrovská očekávání fanoušků, která se kolem ní v posledních letech vyrojila, ale z hlavy stejně nevyžene.
Žádný jiný český sportovec se neocitl v posledních letech pod tak velikým tlakem, jaký zakusí před zítřejším prvním závodem rychlobruslařská favoritka. Sáblíkové vlastně není co závidět, zlato se v jejím případě bere jako samozřejmost. Během olympiády se jindy opomíjený sport dostane na chvíli na stránkách novin do míst, které jindy okupuje fotbal a hokej. Rosickému či Jágrovi mohou pomoci spoluhráči, dvaadvacetiletá dívka ze Žďáru nad Sázavou musí zvládnout náročnou výzvu sama.
Pokud zítra Sáblíková dojde k prvnímu olympijskému vítězství, zaslouží si dvojitý aplaus. První za nejrychlejší jízdu na tříkilometrové trati. Druhý za to, že jí upřený pohled celého Česka nesvázal na ledovém oválu nohy.
