O MODERNÍ MORÁLCE HISTORICKÁ LEKCE
Dnešní Češi a Masaryk, jak vděčné téma pro autora historického fejetonu! Vzpomínají na něj, čtou ho, přemýšlejí o jeho díle, mají ho za vzor, vzrušuje je? K čemu jim je?
Eugen Brikcius, jeho žena Zuzana a Jaromír Slomek vytvořili v Praze pouliční výstavu, která měla Masaryka a jeho odkaz přiblížit i těm, od kterých se čtení knih nedá očekávat. Čtyři reklamní stojany a jednu reklamní plochu vylepili plakáty s citacemi z Masaryka a úryvky z děl o něm.
Vedle všeobecně známých textů se ocitly úplně zapomenuté. Ty první bohužel trochu zahlušily ty druhé, mezi kterými se objevila třeba Masarykova erotická básnička z roku 1876, poslaná přítelkyni Zdence Šemberové: Pod komínem stojím zpříma,/ tlustý buřtík před očima,/ srdce mámí marné touhy./ Ten buřtík je ale dlouhý!/ Chňapni po něm, než se zkrátí!/ Huš - už je tu s metlou máti,/ co má buřty na starosti./ Kuš - dnes tě s ním nepohostí. (Z němčiny přeložil Josef Hiršal.)
Pražany nechávala výstava chladnými, srocení davů u plakátů nebyla pozorována. Také lidová tvořivost se projevila jen skromně. K větě „Teror nevychovává“ kdosi dopsal ještě korupci a mamon a před podpis T. G. M doplnil „současným panákům vzkazuje“. Pod fotku Václava Klause ilustrující citát „Až jednou dojde na desátého prezidenta, budou věci již tak ustáleny, že prezidentské volby nebudou mít takový význam jako u druhého nebo třetího prezidenta,“ kdosi připsal „je vůl“. Hloubavé ale výstava vybízela k zamyšlení. Například: Proč nebyla trasa od třetího ke čtvrtému panelu vyznačena přímo Celetnou ulicí, ale oklikou Železnou? Snad chtěli autoři procházkou kolem Stavovského divadla divákům naznačit, že opomněli jeden opravdu třeskutý Masarykův citát: „Sám na sobě jsem zkusil, co znamená být čtenářem a návštěvníkem divadla - nebyla to pouze zvědavost ani pouhé vyražení, nýbrž konání národní povinnosti.“ Nebo má někdo nějaké lepší vysvětlení?
Oficiální připomínky sedmdesátého výročí Masarykovy smrti byly dokladem toho, že první československý prezident se dá zneužít opravdu ke všemu. Na slavnostním shromáždění na Pražském hradě nejprve Václav Klaus s mazaností sobě vlastní naznačil, že Masaryk byl vlastně euroskeptik, protože rakousko-uherská monarchie má leccos společného s Evropskou unií. Mirek Topolánek v dalším projevu udělal z Masaryka bojovníka proti mediálním zkratkám. Předseda Poslanecké sněmovny - jméno není důležité a stejně ho nikdo nezná - pak vyzbrojen několika Masarykovými citáty bojoval proti úpadku vážnosti zákonodárné moci. Nakonec promluvil Petr Pithart, ale jako obvykle nikdo nepochopil, co chtěl vlastně říci.
Projevy našich politiků jsou vetkány do dlouhé tradice, která začala již s příjezdem prvního prezidenta do vlasti v prosinci 1918. Masarykovy rozvláčné, složité, mnohoznačné a nepříliš dobře napsané spisy byly rozsekány do krátkých, několikaslovních či větných sentencí a ty používány podobně jako později v Číně citáty předsedy Maa. „Z Masaryka udělali nechutnou záležitost,“ napsal k tomu Jan Patočka. „Obalovali tuto vyzývavou figuru do podoby každodenního žvástu.“
Masaryk se tomu bohužel nebránil - naopak. Citáty z jeho řečí a projevů vycházely „se svolením autorovým“. Texty vytrhané z kontextu byly většinou buď triviality, nebo morality, v lepším případě bonmoty. Velká část masarykovských hesel dává pramálo smyslu. Přesněji řečeno, každý si smysl může doplnit dle libosti: „Tábor je náš program.“ „Ježíš, ne Cézar.“ „Demokracie je diskuse.“ „Nebát se a nekrást.“
Masarykova slova v podobě každodenního žvástu byla jednou ze stránek masarykovského kultu, jehož dalšími projevy byly ulice, náměstí a školy nazvané ještě za života jeho jménem, jako sochy či slavný zákon, že se zasloužil o stát. Kultu, který, jak připomněl v Respektu Pavel Kosatík, ještě nikdo příliš nezkoumal. „Je škoda, že perly masarykovského kultu nebyly sebrány do antologie podobné oné pozdější stalinské, které dal Antonín Brousek kdysi název Podivuhodní kouzelníci.“
Kosatíkovu úvahu je možno rozvést. Jak se masarykovský kult podepsal na tom, že Češi tak snadno a masově propadli kultu stalinskému? Nejsou si adorace moudrého tatíčka či pastýře a uctívání geniálního vojevůdce v ledasčem podobné? A ještě dále: neusnadnil návyk na efektní mnohosmyslné Masarykovy formule přijetí pouček vulgárního marxismu-leninismu?
Je opravdu škoda, že masarykovský kult nikdo pořádně nezkoumá. Může tak nerušeně dál kvést. Masarykovy floskule mohou být znovu a znovu recyklovány, použity k nějakému politickému úkolu dne a zase odhozeny. Snad se to do příštího „kulatého“ výročí změní.
Na závěr malý kviz. „Hlad není program.“ Kdo to napsal? Tomáš Masaryk? Nebo Karel Marx? Úspěšné řešitele budeme příště citovat. Pozor ale. Je v tom chyták!
***
Masaryk se dá zneužít opravdu ke všemu. Na slavnostním shromáždění na Pražském hradě Václav Klaus s mazaností sobě vlastní naznačil, že Masaryk byl vlastně euroskeptik, protože rakousko-uherská monarchie má leccos společného s EU.
O autorovi| Petr Zídek redaktor Orientace
