Zdena Mašínová odmítla vyznamenání pro otce
Mašínová kritizovala pracovní činnost Kavalírové v období normalizace i její údajnou "neznámou minulost". "Pro mě je konkrétní pouze to, že tato paní byla celou normalizaci zaměstnána na ministerstvu sociálních věcí a její manžel že byl na ministerstvu vnitra. To je pro mě nepřijatelné," řekla Mašínová. Domnívá se, že podobné ocenění mohou dostat jen "lidé čestní". "Její otec byl zásadový člověk a ona a její bratři byli zásadově vychováváni," zdůraznila Mašínová.
Premiér Mirek Topolánek letos v únoru ve Washingtonu ocenil medailí bratry Josefa a Ctirada Mašínovy, kteří se komunistickému režimu v Československu postavili se zbraní v ruce.
Synové válečného hrdiny podplukovníka Josefa Mašína, který byl po válce jmenován in memoriam generálem, se po komunistickém převratu v únoru 1948 odmítali smířit s novou diktaturou. Spolu s Milanem Paumerem prováděli různé sabotáže, až se nakonec všichni tři probili do Západního Německa.
Naděžda Kavalírová při přebírání vyznamenání
Kavalírová, která od Parkanové dostala Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky, s Mašínovou nesouhlasí. Myslí si, že Mašínová by lépe měla hájit rodinné jméno. "Ona by měla být nositelkou hrdou skvělého jména po svých rodičích i báječných bratrech. To, co dneska zaznělo, je pod úroveň. Je to podpásovka," řekla pohnutým hlasem Kavalírová.
Naděžda Kavalírová | |||
Vzdělání: absolventka Masarykovy vyšší školy zdravotní a sociální péče; od roku 1945 studovala Lékařskou fakultu UK Praha a Fakultu tělesné výchovy, z politických důvodů byla po únoru 1948 vyloučena ze všech vysokých škol; jako členka Klubu akademiků Národně socialistické strany (NSS) se zúčastnila 25. února 1948 protestního pochodu studentů na Pražský hrad; v roce 1967 ji rehabilitovali, na univerzitě třetího věku studovala medicínu, práva a další obory Kariéra: po vyloučení ze studia pracovala jako zdravotní sestra, po návratu z vězení v dělnických profesích; v roce 1968 nastoupila na Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, pracovala tu jako řadová pracovnice až do důchodu (1984); pak působila na právním odboru předchůdce dnešní ČSSZ a v letech 1991 až 1994 v odboru odškodňování ministerstva spravedlnosti Veřejné působení: byla členkou NSS, vystoupila po únoru 1948; od roku 1990 se angažuje v Konfederaci politických vězňů ČR, nejprve jako místopředsedkyně a od roku 2003 je předsedkyní; od prosince 2007 předsedá Radě Ústavu pro studium totalitních režimů |
|||
Mašínové také vadí činnost Kavalírové v čele konfederace. "V případě jiných politických vězňů, jako byl třeba pan (Vladimír) Hučín, pozastavovala jejich členství v konfederaci," tvrdí. O tom, že Kavalírová měla obdržet vyznamenání, prý před samotným ceremoniálem nevěděla.
Ministryně obrany Vlasta Parkanová (KDU-ČSL) nechtěla odmítnutí Mašínové soudit. "Pro mě jsou to obě staré dámy, které zasluhují úcty, a já je prostě soudit nebudu," uvedla s tím, že jí nepřísluší ani spor urovnávat.
Příčiny postoje Mašínové podle ministryně můžou být například v osobní rovině. "Potom je dobré, když si ty věci vysvětlí spolu," podotkla. Doplnila, že postoj Mašínové však může mít i "historický podtext".
Parkanová nová resortní vyznamenání poprvé udělila celkem asi třem desítkám osobností. Akce se konala při příležitosti 90. výročí vzniku samostatného československého státu.
Kříž obrany státu mimo jiné obdržel také válečný veterán Tomáš Sedláček. In memoriam také toto vyznamenání získali například legendární letec František Fajtl nebo parašutista Jan Kubiš. Vyznamenání Zlaté lípy mimo jiné pro sebe i svoji matku převzala dcera Milady Horákové Jana Kánská. Oceněn byl i bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.
Zřízením Kříže obrany státu a Vyznamenání Zlaté lípy navazuje ministerstvo obrany na tradici obdobných resortních vyznamenání udělovaných v prvorepublikovém období. První ocenění je udělováno zejména za bojové a vojenské činy či záchranu lidských životů, druhé za výrazný přínos pro rozvoj obrany a bezpečnosti České republiky.