Na začátku jsem ovšem váhala: mám napsat další článek, který skončí vítězoslavným prohlášením, že „všechno je o penězích“ a lidé na opravdové věci nemají? Nudí-li toto novodobé skandování mě, co teprve čtenáře? Jak je ale možné, že zatímco v cukrárnách se prodávají laciné zákusky, které se kvalitou nebezpečně blíží zaprášeným polystyrenovým atrapám ve vitríně na ulici, trend domácího pečení na zakázku jen kvete? Za 300 až 500 korun dnes nabízí spousta hospodyň upečení pořádného máslového dortu doma. Já jich znám hned několik, zatímco dobrých cukráren o dost méně. Ve Zlatých stránkách domácí pekařky samozřejmě nenajdete. Spíš než o podnikání jde o rozmáhající se sousedskou výpomoc.
Přecházejí tedy máslové dorty masově do ilegality? No to je přece věc hodná prozkoumání!
Jak to jde po másle „Pořádný dort se nesmí uspěchat,“ vysvětlila mi Mirka Slavíková, která se pyšní titulem Professeur en sucre d’Art. „Vyžaduje ruční práci a čerstvé suroviny.“ A především pravé máslo. Mirka je česká cukrářská jednička a nemá cukrárnu, nýbrž cukrářskou akademii, takže ji neživí byznys s dortovými atrapami. Její názory proto můžeme brát vážně.
Vyrobit máslový krém je podle ní malé umění a valná většina dnešních cukrářů už tuto dovednost neovládá. Krém se musí pořádně vyšlehat, jinak je hutný, mastný a těžký. Jistou zručnost vyžaduje i zpracování, aby se neoddělila voda od tuku. Oproti tomu s margarínem může pracovat kdokoli. Je lépe šlehatelný a trvanlivější, takže na pultě cukrárny vydrží odpočívat déle. „Kvalitní výrobky jsou nahrazovány takzvanými rychlovýrobky,“ vysvětluje dále Mirka Slavíková.
Pod slovem rychlovýrobky se neskrývá žádný technologický zázrak. Bohužel nejde o nic lepšího než o instantní dort. Hotové produkty jsou pak vlastně jako kostky – složit je dohromady zvládne opravdu úplně každý, aniž potřebuje cukrářské vyučení. Tyto úpadkové způsoby používá naprostá většina cukráren. Naštěstí ale ne všechny.
V některých provozech, kde mají výrobnu, vám na požádání a za příplatek pravý dort rádi vyrobí. O své se prostě musíte přihlásit. Uspěla jsem třeba v cukrárně Katka v Ostravě-Porubě nebo v českolipské cukrárně Split. Mirka doporučuje naší pozornosti překvapivě také zákusky ze Středního odborného učiliště Černý Most v Praze 9. „Vynikající máslové dortíky mají také v cukrárně Musso v Italské ulici v Praze.“
Ačkoli běžné dorty zásadně nejím, na její doporučení jsem tu jeden ochutnala (vidíte ho na fotografii) a zažila něco, čemu se říká chuťový orgasmus. Prohlašuji, že na velikosti nezáleží: tenhle máslový poklad mohl mít tak 4×4 cm. Poskytl mi však něco, co se nedá zažít ani polknutím celého margarínového korpusu najednou. Hedvábný pocit, vláčnou a hebkou chuť.
Jaký je tedy onen „chemický vzorec“ běžně prodávaných dortů? Rostlinný tuk, ztužovače, barviva – vše smícháno v takzvané dortové směsi. Že s margarínovými dorty děláme něco báječného pro zdraví své a svých dětí, je obyčejný předsudek, který si narozeninové oslavy ani nádherně líná nedělní odpoledne se zákusky a kávou prostě nezaslouží.
