Před čtrnácti dny jsem zde psal o masových hrobech českých Němců zavražděných na jaře 1945. Citoval jsem z knihy Tomáše Staňka Perzekuce 1945 informaci, že na stadionu pražské Sparty mělo v té době být zastřeleno asi padesát lidí, a položil jsem si otázku, zda jsou stále pohřbeni v místě, kde zemřeli. Článek vyvolal dvě čtenářské reakce: Paní Dagmar Š. mi napsala: „Bydleli jsme v dnešní ulici Jana Zajíce č. 3. Můj tatínek (kapitán čs. armády v z.) zde organizoval a později převzal velení barikády na konci uvedené ulice a Sparty. K úmrtí během tohoto údobí došlo jen jednou, a to když němečtí vojáci přešli železniční trať od vily K. H. Franka a v domě U Sparty zastřelili v protileteckém krytě jednoho českého obyvatele. Přes různá střílení k dalšímu úmrtí v tomto úseku nedošlo. Ani o žádném výkopu na stadionu mi není nic známo, přestože jsme na něj viděli z okna.“ Paní Dagmar Š. mě dále žádá, abych její dopis neuveřejňoval, protože „krácením někdy sdělení získá jiný smysl“.
Pan Karel Stříbrný (90) mi zavolal s tím, že ví, kde jsou zavraždění Němci pohřbeni. Navštívil jsem ho a zaznamenal tento příběh:
Karel Stříbrný bydlel s matkou ve vile v Badeniho ulici č. 4, kde je dnes španělské velvyslanectví. O střílení na stadionu Sparty, kde revolucionáři soustředili Němce z bubenečských vil, ví jen z druhé ruky. Podle něj povstalci vodili zajatce po skupinách k železničnímu náspu kladenské trati a tam je stříleli. Co se stalo s mrtvými těly, neví.
Karel Stříbrný se nicméně stal očitým svědkem masakru Němců na nepříliš vzdáleném místě. „Rodina měla obchod s uhlím na Dejvickém nádraží,“ říká. „Zde jsem měl v sobotu 5. května ve dvě hodiny rande se svou tehdejší milenkou Růženou Proškovou. Chtěli jsme jet do Statenic do domu jejích rodičů. Na vlastní oči jsem z kanceláře viděl, jak tři ajznboňáci přivedli dva chlapy, na protější straně vyndali dekl od váhy, chlapy odstřelili a hodili do té váhy.“
Milenci se potřebovali dostat na výpadovku na Suchdol, ale na Kulaťáku se již bojovalo, takže šli zadními ulicemi do Podbaby. „Z viaduktu byl shozený vagon jako barikáda. Byla tam tehdy velká pískovna,“ vzpomíná pan Stříbrný. „Viděli jsme, jak tam povstalci vodili Němce a stříleli je, nejen chlapy, ale i ženský. Šlo o desítky lidí. Nakonec nás povstalci spatřili a nechali předvést. Bylo štěstí, že jeden z nich Růženu znal. Šlo o lidi ze Suchdola, Horoměřic a těchhle vesnic.“ Svědectví pana Stříbrného má jednu vadu na kráse: sám byl po válce odsouzen na dvacet let za členství ve Vlajce. (Mohlo ovšem jít o politickou mstu, protože je příbuzným politika Jiřího Stříbrného, který dostal doživotí prakticky za nic.) Třeba se ale najde někdo další, kdo může o masakru v podbabské pískovně podat svědectví.
O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor LN
