Proč si lidé jako Skalník či Nohavica lámali páteř
Citelně schází agentura společenského charakteru s přímým dotykem na protivníka. Ze stávajícího nízkého počtu 6 TS společenského charakteru mají pouze 2 perspektivu pro efektivní využití (TS HORA a BLACK). Zní vám ta slova bizarně? V roce 1987, kdy jimi vnitro hodnotilo protiamerický odbor kontrarozvědky, zněla spíš temně. A temný dopad mají i dnes. Už víme, že TS BLACK znamená tajný spolupracovník Black – konfident StB Joska Skalník.
Je to smutné zjištění. Neříká sice nic přesného o tom, zda či koho konkrétně Joska Skalník udal, ale jasně sděluje, že pokud Skalník tvrdí, že se Státní bezpečností aktivně nespolupracoval, tak lže.
Tohle je hlavní problém lidí, kteří se ocitli v evidenci StB. Místo aby zkusili věcně vysvětlit, jak to bylo, pod jakým nátlakem je StB do svého soukolí dostala, tak raději mlčí či mlží. Joska Skalník nebyl pokřivený charakter ani nějak predisponovaný udavač. Když seděl ve vazbě za Jazzovou sekci, měl těžké zdravotní problémy, zvažoval asi leccos, aby se odtamtud dostal, ale o detaily se nikdy nepodělil.
Před třemi lety to řekl Respektu Jaromír Nohavica: „Když mi zavolali, abych přišel, měl jsem pocit, že to vybalancuju. Že to nějak ustojím. Nenapadlo mě, že jsem se pustil na území, které do smrti nebudu moci opustit.“ Je to podobný příběh. Nohavica udal třeba Karla Kryla, neboť si myslel, že exulantovi neuškodí. Skalník donášel na americké diplomaty, neboť „to byli naši nepřátelé“, rozuměj StB je tak či tak sledovala. Ano, lidé pod tlakem říkali to, co „oni“ stejně věděli, ale tím si lámali páteř. A nejhorší na tom je, že někteří si svým mlčením a vytáčkami lámou páteř dodnes.
Čtěte Téma na straně 2
