Co žene dál Jaromíra Jágra – nad tím se zamýšlejí dramatik Petr Kolečko a režisér Tomáš Svoboda ve své nové hře Jaromír Jágr, Kladeňák. Světová premiéra se uskuteční 9. října ve Středočeském divadle Kladno.
Hra se podle autorů volně inspiruje životem a osudy slavného hokejisty, kterého ztvární člen činohry Národního divadla David Matásek. Hokejisté se dostali na jeviště již před časem: operu Nagano o jejich vítězství na olympiádě uvedlo Národní divadlo v režii Ondřeje Havelky. Podle dramaturgyně Ilony Smejkalové oba autory divadlo oslovilo s nabídkou, zda by nenapsali text spjatý s kladenským geniem loci. „Přišli s nápadem jakési fiktivní pohádky o Jágrovi, příběhu, jenž balancuje na hranici grotesky i zábavné hry se zpěvy.“
Režisér Tomáš Svoboda tvrdí, že nejsložitější bylo v Jágrově příběhu najít dramatický konflikt. „Obvykle to bývá třeba soupeření s nějakým sokem či vyrovnání se s protivenstvími osudu,“ říká a dodává: „Nic takového jsme ale v Jágrově životě nenašli. Rozpor mezi úspěchem Jágra jako jednotlivce a úpadkem vytunelovaného Kladna nám nakonec přišel příliš obecný i trochu laciný. Tak jsme zvolili konflikt vnitřní, se kterým se hokejista musí vypořádat.“
Kolečko se Svobodou ovšem nechtěli psát životopisný kus ani sportovní dokument či záměrnou parodii. I když jejich text využívá některé detaily z Jágrova života, hrdina Jaromír je ve skutečnosti jen dramatická postava volně inspirovaná svým předobrazem. Významnou roli v textu má ovšem filozofie a s Kladnem spojený filozof Ludwig Wittgenstein. Právě Wittgensteina prý inspirovala teze psychologa Otto Weiningera, že „genialita je nejvyšší mravností, a tudíž povinností každého jedince. Muž buďto odkryje svého génia, nebo je na světě zbytečný.“ Teze, že je hlavní hrdina zřejmě puzen svou kariérou nebo určitým géniem, je přivedla zpátky k Weiningerovu citátu. Každému hokejistovi přiřkli ve svém projektu konkrétního filozofa, který se hráči zjevuje, působí na něj a trápí jej. A Kladeňáka Jágra ovlivňuje právě Wittgenstein. Kolečko vysvětluje, že se chtěli zamyslet nad postavením hokejisty ve společnosti. „Nad tím, co vlastně znamená být dnes hrdinou a co je hrdinství, poměřit hodnoty dosažené hokejkou s hodnotami dosaženými myšlenkou. Tím však nechceme říci, že automaticky větší hodnotu mají ideje.“
Na jevišti ožijí hokejové zápasy, které chronologicky zmapují Jágrovu kariéru. Objeví se i postavy žijících sportovců od Lemieuxe až po Straku. Například komentátora Roberta Zárubu hraje Miroslav Večerka, Andreu Verešovou Veronika Pavlasová, Maria Lemieuxe Tomáš Petřík. Matásek říká, že hra o Jágrovi nemá být rouhání ani přezíravá legrace na účet hokejistů. „Chceme zachovat zbožnění a mýtus. Podle mě samo zbožnění provokuje určitou nadsázku. V hokeji jsou úžasné stereotypy, třeba způsob, jak se pije na střídačce z lahví. To jsou přece srandovní momenty. Divadlo i hokej jsou ritualizované slavnosti. Rovněž divadlo má své, pro outsidera nepochopitelné, rituály. Co dovedou tři komentátoři dovykládat nad jednou přihrávkou! To je, jako když my herci rozebíráme, co by Hamlet mohl udělat a neudělal. Každý normální člověk by se nad obojím zarazil a zeptal: A jak to víš?“ uzavírá.
***
Mladý autor
Petr Kolečko Narodil se v roce 1984 v Praze. Vystudoval dramaturgii na DAMU a absolvoval stáž v londýnském Royal Court Theatre. Napsal hry Britney Goes to Heaven a Soumrak bohů, působí jako umělecký šéf divadla A–studio Rubín.
