* LN Šestiletá dívka, kterou se její matka snažila otrávit fridexem, se ihned po nabytí vědomí sháněla po své matce. Je to běžná reakce dětí, kterým jejich rodiče ublíží?
Je velmi pravděpodobné, že si ta holčička vůbec neuvědomuje souvislost mezi tím, že jí je špatně a mezi svou matkou.
* LN Není to tedy nic neobvyklého?
Vůbec ne. Naopak, volat mámu, když je vám zle, je úplně přirozené.
* LN Časem se ale dívka dozví, co se stalo a že jí matka chtěla ublížit. To pro ni bude velice těžké...
Je důležité omlouvat maminku s tím, že dělala chyby, a proto s ní není. Nesmíme hlavně v dítěti vypěstovat pocit, že je zlé dítě zlých rodičů. V podobných případech se snažíme dětem říkat, že se rodič snažil být hodný, ale že se třeba špatně rozhodl.
* LN Proč neříct dítěti, že jeho rodič vlastně tak hodný nebyl, když mu chtěl ublížit?
Protože když dítě neunese chyby svých rodičů, neunese ani své chyby. Netolerance k blízkým lidem vede často k netoleranci sebe samotného. Chceme proto, aby dítě mělo principiální pochopení pro slabosti druhým.
* LN Na co ještě je třeba si dát pozor?
Například na to, aby si tato holčička nemyslela, že trpí, protože je ona zlá. Je to podobné, jako když se rodiče rozvedou. Děti pak mají kolikrát pocit, že je to jejich vina, protože třeba zlobily.
* LN Co vede rodiče k tomu, aby svému dítěti úmyslně ublížil?
V tomto případě může jít o ambivalenci. Tedy o to, že k jednomu člověku máte dva zcela radikálně odlišné pocity: například lásku a nenávist, které se střídají stejnou měrou. Ta matka ji bezpochyby z části vnitře nenávidí a na druhé straně ji má nepokrytě ráda. Často v takovýchto případech ale hraje roli i msta bývalému partnerovi, ke kterému z počátku ta agrese mohla směřovat.
