ANALÝZA
Spolkový sněm včera opět zvolil Angelu Merkelovou německou kancléřkou. Čeká ji však nesnadná role.
BERLÍN/PRAHA „Volbu přijímám a děkuji za důvěru,“ pronesla s širokým úsměvem včera na půdě Spolkového sněmu staronová německá kancléřka Angela Merkelová (CDU). Poslancům tak poděkovala za to, že ji krátce předtím zvolili na další čtyři roky do čela vlády.
Nový kabinet, složený z křesťanského bloku CDU/CSU a liberální FDP, pak jmenoval i prezident Horst Köhler. I přes povznesenou náladu ale bylo včera v Berlíně jasné, že nastávající období nebude pro Merkelovou ani zdaleka představovat procházku růžovým sadem. „Čekají vás těžké úkoly,“ věštil kabinetu i Köhler. Kancléřka přitom musí zabodovat minimálně ve třech klíčových oblastech.
1. Udržení rovnováhy v koalici Prvotním a hlavním předpokladem úspěchu k tomu, aby Merkelová uspěla, je především bezproblémové fungování koalice s liberály. Již během vyjednávání o programu se však ukázalo, že FDP si díky svému historicky vysokému volebnímu zisku bude vyskakovat. Sporům i ztrátě jednolitosti se proto kabinet pravého středu občas zřejmě nevyhne. To se ostatně ukázalo již včera. Pro Merkelovou při tajné volbě kancléře hlasovalo 323 poslanců, CDU/CSU a FDP má přitom ve Spolkovém sněmu 332 zákonodárců z celkem 622. Tento výsledek znamená, že se našlo ve vládním táboře devět odpadlíků, kteří pro Merkelovou nehlasovali.
K tomu, aby se podobné trapasy neopakovaly, musí Merkelová ještě více utužit vztah se šéfem FDP a novým ministrem zahraničí Guidem Westerwellem. Zatím spolu vycházejí vcelku dobře. Podle týdeníku Der Spiegel je navíc oba spojuje to, že vědí, jaké to je „být stranou“. Bezdětná Merkelová si kdysi v CDU hledala své místo na slunci z pozice dcery východoněmeckého faráře, Westerwelle je zase homosexuál.
2. Úspěch v ekonomice Otom, co přesně hlasování odpadlíků motivovalo, lze v tuto chvíli jen spekulovat. Příčiny však mohou souviset s vyjednáváním o ekonomické části programu nové vlády. FDP ve volbách voliče lákala v první řadě na snižování daní. Při vyjednáváních proto od tohoto bodu nechtěla ustoupit. A i když se daně nebudou snižovat tak masivně, jak FDP slibovala, musela i CDU udělat kompromis. Od roku 2011 by podle koaličních plánů měly poklesnout příjmy státní pokladny z daní až o 24 miliard eur.
Cíl je jasný – pomocí snižování daní podpořit ekonomický růst. Nevýhodou je ale nárůst dluhů, které taková strategie přináší. To však považují za riskantní i mnozí ekonomové. Nová vláda prý kolem sebe šíří již na začátku své cesty nejistotu. Možná i proto při včerejší volbě Merkelová ztratila oněch devět hlasů.
3. Zvýšení prestiže v zahraničí V průběhu svého prvního volebního období se Merkelová nevyhnula kritice za to, že v zahraniční politice působí nevýrazně. To se teď nejspíš pokusí změnit.
Již na včerejší večer si Merkelová naplánovala první zahraniční návštěvu. Hostitelem přitom neměl být nikdo jiný než francouzský prezident Nicolas Sarkozy. (Právě on podle některých pozorovatelů Merkelovou na mezinárodní scéně zatlačil do pozadí). Ostatně Francie je pro Německo tradičně hlavní zahraniční partner. Platilo to za prvního poválečného kancléře Konráda Adenauera a je tomu tak podle mnohých i dnes.
I další zahraniční program kancléřky je ambiciózní. Již dnes se bude Merkelová účastnit summitu EU a na začátku příštího týdne se ve Washingtonu setká s americkým prezidentem Barackem Obamou. Promluví navíc v americkém Kongresu – z pozice německého kancléře se přitom naposledy podobné cti dostalo právě Adenauerovi. I za tyto cesty však Merkelová schytala od opozice kritiku – kancléřce se vyčítalo hlavně to, že se kvůli těmto cestám odsune prohlášení vlády.
Sečteno a podtrženo. Pokud Merkelová byť jen v jedné z výše zmíněných věcí neuspěje, mohla by její vláda být později hodnocena jako nezdařená nebo slabá.
S trochou nadsázky s tím souvisí také to, s jakou přezdívkou Merkelová vstoupí do dějin. Během její kariéry se jich skloňovalo již několik. Patřilo mezi ně „Kohlovo děvče“, „Angie“ a nyní „Matka národa“. Právě toto přízvisko se Merkelové možná líbí nejvíce. Nadále chce zřejmě zůstat v souladu se svými slovy „kancléřkou všech Němců“.
***
Angela Merkelová a její tým č. 2
1/ kancléřka: Angela Merkelová (CDU)
2/ vicekancléř a ministr zahraničí: Guido Westerwelle (FDP)
3/ ministr vnitra: Thomas de Maiziére (CDU)
4/ ministryně spravedlnosti:
Sabine Leutheusserová-Schnarrenbergerová (FDP)
5/ ministr financí: Wolfgang Schäuble (CDU)
6/ ministr hospodářství a technologií: Rainer Brüderle (FDP)
7/ ministr práce a sociálních věcí: Franz Josef Jung (CDU)
8/ ministryně zemědělství a ochrany spotřebitelů: Ilse Aignerová (CSU)
9/ ministr obrany: Karl-Theodor zu Guttenberg (CSU)
10/ ministryně pro záležitosti rodin: Ursula von der Leyenová (CDU)
11/ ministr zdravotnictví: Philipp Rösler (FDP)
12/ ministr dopravy: Peter Ramsauer (CSU)
13/ ministr životního prostředí: Norbert Röttgen (CDU)
14/ ministryně školství a výzkumu:
Annette Schavanová (CDU)
15/ ministr spolupráce a rozvoje: Dirk Niebel (FDP)
16/ vedoucí kancléřského úřadu:
Ronald Pofalla (CDU)
