Jenže Chodorkovskij se odmítal kát, spolupracovat s mocí i soudem. Trval na tom, že firma Jukos, kterou vybudoval v 90. letech, byla příkladem moderního podnikatelského subjektu, a ne pračka na peníze. „Vzpomínám na říjen 2003. Na svůj poslední den na svobodě. Několik týdnů po zatčení mi sdělili, že prezident Putin rozhodl: budu chlemtat šlichtu 8 let. Tehdy jsem tomu stěží uvěřil,“ řekl letos v listopadu Chodorkovskij. Teď už ví, že bude možná sedět ještě jednou tak dlouho.
Chodorkovskij vystudoval chemickotechnologický institut a vysokou školu ekonomickou. Byl dostatečně ambiciózní, a proto se stal aktivním komsomolcem a vstoupil i do komunistické strany. Jakmile bylo možné ještě za dob socialismu podnikat, začal obchodovat s textilem a alkoholem a poprvé se k němu začaly kutálet ruble. Po pádu totality se jeho talent mohl plně rozvinout. V trestanecké kolonii Kdyby byl jen bohatý, nikomu by to zřejmě tolik nevadilo. Chodorkovskij chtěl ale víc. Na jednom ze setkání ruského prezidenta Vladimira Putina s podnikateli například odvážně radil, jak dokončit ekonomické reformy, a kritizoval politický systém.
V roce 2005 jej moskevský soud poprvé odsoudil k osmi letům žaláře za daňové úniky a další ekonomické zločiny. Jukos byl rozdělen mezi státní ropné firmy, v jejichž čele stáli přátelé a podřízení Putina.
Manželka Chodorkovského začala jezdit na Sibiř, do trestanecké kolonie Krasnokamensk v Čitinské oblasti. Chodorkovskij tam psal a přicházel s teoriemi, jak z Ruska učinit moderní, právní stát. V roce 2006 přišla další rána, a sice obvinění z nových zločinů. Vidina svobody v roce 2011, kdy uplyne první trest, se rozplynula v pondělí. Soudce ho znovu uznal vinným.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, Autorka je spolupracovnicí LN
