Také ve třetí televizní debatě si vedl lépe Obama. A znovu platilo, že mu to umožnil sám McCain
RECENZE
NEW YORK / PRAHA Poslední televizní debata kandidátů na amerického prezidenta splnila očekávání a nabídla zdaleka nejzajímavější výměnu názorů.
Zasloužil se o to v první řadě republikán John McCain, který si evidentně vzal k srdci, co mu v uplynulých dnech doporučovali nejen analytici, ale i sami voliči. Pustil se do svého rivala Baracka Obamy s vervou - připomínal, že nemá dost zkušeností, snažil se zpochybnit jeho plán na záchranu ekonomiky a v neposlední řadě zmínil i jeho „podezřelé“ styky.
Demokrat však jeho útoky ustál. Nemusel se přitom tak často jako McCain uchylovat k osobním výpadům ani zvyšovat hlas. A právě proto jej většina komentátorů označila za vítěze. Otázka ale nezní, kdo podle komentátorů vyhrál, nýbrž jestli se McCainovi povedlo, oč usiloval, a sice přesvědčit dosud nerozhodnuté voliče, aby 4. listopadu hlasovali pro něj. Republikán totiž jejich hlasy zoufale potřebuje (už proto, že dosud nerozhodnutých je podle posledních průzkumů víc než například před čtyřmi lety).
Takže s čím na ně McCain vyrukoval?
Logicky s tím, co je nejvíc trápí - s financemi.
Mezi nerozhodnutými voliči převažují lidé ze střední třídy, což jsou s přehledem nejzadluženější Američané, kteří dnes přicházejí o práci, auta i domy. Jediné, co chtějí slyšet, je, jak jim jsou kandidáti schopni pomoct.
McCain se k nim obrátil už v předchozí debatě a sliboval, že další finanční pomoc vlády nebude adresována hypotečním a úvěrovým ústavům, ale přímo jim. Jak? Tím, že „odkoupí“ jejich problémové hypotéky a stanoví jim splátky tak, aby si je mohli dovolit. Tentokrát se McCain soustředil na daně a pokoušel se voličům ukázat, co pro ně chystá on a co naopak Barack Obama.
Zmínil v té souvislosti dotaz, s nímž se na Obamu na jednom z předvolebních mítinků obrátil „instalatér Joe“. Řekl mu, že by si rád rozšířil živnost, nakoupil dvě tři auta a hlavně přibral pár dalších lidí (na to voliči slyší, bojí se totiž nezaměstnanosti), ale že by pak tím pádem platil moc vysoké daně. Tedy pokud by se prezidentem stal Obama, protože vyšší daně pro větší podniky jsou jeho nápad. Rozehrané to měl McCain dobře, ale nechal Obamu, aby se z šikovně stahované smyčky vyvlékl.
Místo toho, aby hned na to zpochybnil Obamův plán, který omlouvá dramaticky vyšší daně pro firmy jednorázovou úlevou ve výši 3000 dolarů za každou nově vytvořenou pracovní příležitost, předal mu slovo a nechal jej, aby obratně zavedl řeč jinam. (Popravdě, těžko byste dnes v Americe hledali firmu, kterou by motivoval k najímání nových lidí fakt, že si bude moct odepsat v porovnání s vynaloženými náklady směšných 3000 dolarů).
Koho to zajímá?
Největší chyby pak viditelně nervózní McCain dělal, když přeskakoval z tématu na téma.
Přestože měl hned několik šancí chytnout svého rivala za slovo a vysvětlit voličům, v čem je jeho plán ekonomických reforem lepší než Obamův, plýtval čas rozpitváváním nepodstatné aféry, jejímž protagonistou je někdejší Obamův známý, který se kdysi hlásil k radikálům. Demokratickému kandidátovi stačilo jen zopakovat, že jde o kamaráda z dětství, s nímž už se léta neviděl. Historka nejenže o ničem nevypovídá, ke všemu nikoho nezajímá. Většinu těch, kteří sledovali středeční debatu, trápí mnohem víc to, jestli neztratí na hodnotě jejich úspory na důchod atd.
Sečteno a podtrženo: McCain se sice vypjal k nejlepšímu výkonu, ale v klíčových chvílích ztrácel na důrazu. Přesto ho pořád ještě nelze odepisovat.
***
HODNOCENÍ LN
John McCain Útočil odhodlaně, ale místy se nechal unést a ztrácel nit.
***
Barack Obama Působil klidně a vyrovnaně.
****
Rozehrané to měl McCain dobře, ale dovolil Obamovi, aby se mu ze smyčky vyvlékl
Zaznělo v debatě McCaina s Obamou McCain: „Víte jak senátor Obama ukončil rozhovor s instalatérem Joem (který si chce rozšířit živnost, ale bojí se, že Obama zavede větším podnikům vyšší daně)? Musíme umožnit, aby bohatli i jiní, ne jen několik jedinců. Jinými slovy, milý Joe, vezmeme tvé peníze, dáme je senátoru Obamovi, který za ně dopřeje blahobytu dalším...“ Obama: „Podívejte, nikdo nemá rád daně. Byl bych radši, kdyby je nemusel platit nikdo, včetně mě...“ McCain: „Nikdo nemá rád daně. Tak je nikomu nezvyšujme, o. k.?“ Obama: „Hm, já budu klidně odvádět víc...“ McCain: „Senátore Obamo, já nejsem prezident Bush. Jestli jste se toužil utkat s prezidentem Bushem, měl jste kandidovat před čtyřmi lety...“ McCain: „Srovnávat mě s Bushem? Je všeobecně známo, že jsem se s jeho administrativou dostával do konfliktu. Šel jsem dokonce proti šéfům své vlastní strany. Mám jizvy, které to dokazují...“ Obama: „Sto procent, Johne, sto procent tvých spotů v televizi - sto procent z nich je negativních.“ McCain: „To není pravda...“ Obama: „Jestli by Sarah Palinová mohla být prezidentkou? To záleží na voličích. Podle mě je to schopná politička, která dokázala nadchnout, ...ehm, základnu Republikánské strany.“ McCain: „Senátor Obama řekl, že nechá přepracovat kanadsko-americkou smlouvu o volném obchodu a víte, co mu na to řekli Kanaďané? Fajn, v tom případě začneme naši ropu prodávat Číně. Něco takového se nedělá. Neříká se, že necháme jen tak, bez konzultace s nimi, přepracovat oboustranné dohody.“ Obama: „Myslím, že jsme nejpozději do deseti let schopni zbavit se úplně energetické závislosti na ropě dovážené ze Středního východu a Venezuely. Podle mne je to realistický termín.“
