Román, na který čekají miliony čtenářek na celém světě, hlásá text na pásce o knize Donalda McCaiga s názvem Rhett Butler, údajném pokračování slavného Jihu proti Severu Margaret Mitchellové.
Podle informace na záložce byl Donald McCaig (1940), farmář a úspěšný autor příběhů zasazených do doby americké občanské války, přímo vybrán dědici Margaret Mitchellové, aby se „zhostil úkolu vytvořit pokračování slavného románu“.
Dychtivé čtenářky se tedy těší na další peripetie vášnivé, leč nešťastně mimochodné lásky zelenooké svéhlavičky Scarlett a snědého krasavce Rhetta, skrývajícího pod cynickou slupkou něžné srdce. Jedno pokračování už znají, napsala je též s požehnáním dědiců Alexandra Ripleyová a pojmenovala Scarlett.
Alexandra Ripleyová tvrdila, že celý Jih proti Severu několikrát opsala, aby dostala do ruky styl Mitchellové a pronikla do psychiky protagonistů. Je třeba říci, že obé se jí podařilo mnohem lépe než jejímu mužskému protějšku.
Ve Scarlett se rozvíjejí charaktery tak, jak je vytvořila Margaret Mitchellová, k mnoha známým postavám sice přibývají i nové, ale není jich tolik, aby se v nich čtenáři ztratili, byť je děj bohatý. Autorka zachovává původní rytmus vyprávění, dlouhé odstavce a kapitoly, dramatické peripetie, shledání a rozchody, míjení a neporozumění. Též překlad respektuje typické vyjadřování postav, je kvalitní a čtivý.
V románovém močálu Naproti tomu Rhett Butler (v originále Rhett Butler’s People) zklame očekávání hned na začátku: není to žádné avizované pokračování, nýbrž nejprve preludium událostí známých z Jihu proti Severu a pak jejich líčení jakoby z Rhettovy pozice. Samo „pokračování“ po Melaniině smrti a Rhettově odchodu od Scarlett zabírá až posledních šedesát stran.
Rozčarován je ale i ten, kdo se těší na subjektivní vyprávění očima mužského protagonisty, jež by mohlo přinést zajímavý protipól k „ženskému“ pohledu Margaret Mitchellové, upřenému hlavně na Scarlett. Příběh totiž nevypráví Rhett, nýbrž vševědoucí vypravěč, vyžívající se v popisech močálů a jejich flóry a fauny, v informacích o pěstování rýže, v nudných nepravděpodobných dopisech, které staví na hlavu charaktery postav, a v ještě nudnějších a naprosto kožených dialozích.
Ty navíc zhusta probíhají mezi postavami, jež si čtenář není s to zapamatovat, protože se jich tu vyrojilo příliš. Původní anglický název je mnohem výstižnější, není to knížka o Rhettu Butlerovi, ale o lidech okolo něho, o jeho době, o farmářském životě na Jihu. Spíš sociologická či historická studie než román.
Pomalu se spouštěla dolů Místo Rhettova vnitřního prožívání dějů známých z Jihu proti Severu nabízí autor jejich stručné převyprávění. Téměř „reader’s digest“ - klíčové scény převzaty od Margaret Mitchellové, ale osekány na nezbytné minimum. Úsečně působí celý román, ačkoli má čtyři sta stran. Nikoliv epický vzlet, ale kapitolky na pár stránek, kratičké odstavce, neohrabaně navazující dialogy.
Autor přidává nové a nové postavy, vysvětluje, kdo s kým je jak příbuzný, komplikuje rodinnou historii, vymýšlí bastardy. A potěšení z četby nikde, hluboký, leč cudný cit ani strhující vášeň se nekonají. Jako by Donald McCaig převáděl složité emoce „starých časů“ do povrchního myšlení a řeči dneška. A také -zcela proti duchu románu Margaret Mitchellové - pojal otevřeně sexuální život hrdinů.
Nejhůř asi byl v nové knize posunut charakter Ashleyho ženy Melanie. U Margaret Mitchellové působila svou důvěřivostí, čestností a neochvějnou věrností místy až nesnesitelně, ale byla to kvalitně, důsledně napsaná postava. Autor nyní udělal z inteligentní, bezvýhradně milující a zvláštně statečné ženy hloupou podezřívavou slepici. Ale hlavně je tato postava, ostatně stejně jako všechny ostatní, nemastná a neslaná. Nepravděpodobné stíny bez vášně a bez života.
K mdlému dojmu z knihy přispívá i nedbalá redakce a překlad Michaely Náhlikové. Zanedbávaný slovosled, chybějící interpunkce, chaos v zájmenech i v neskloňovaných jménech... A některé věty zůstávají čtenáři přímo záhadou.
Třeba ve slavné milostné scéně po Ashleyho narozeninách, když si rozzuřený Rhett odnese Scarlett do ložnice, najdeme prapodivný odstavec: „V její posteli v tmavé ložnici se mu otevřela jako květina a on ji kvůli její kráse rozmačkal. Ani když se pomalu spouštěla dolů, nedokázala jeho hlad uspokojit.“ Jestli tohle má být vrchol erotického líčení, tak pěkně děkujeme!
HODNOCENÍ LN * Donald McCaig: Rhett Butler
Přeložila Michaela Náhliková Ikar, Praha 2009, 408 stran
