Čerstvě vyznamenaný Karel Gott má v plánu, že jednou sepíše knihu o všem zlém, čemu musel v posledních dvaceti letech v tuzemsku čelit. O státním svátku se však na Hradě setkal jen s lidmi přejícími. S pochopením mluví o sudetských Němcích, kteří „založili slávu českého muzikantství“.
* LN Naznačil jste, že se po nějaké době ke středečnímu vyznamenání vrátíte a okomentujete ho. Dokonce snad písemně. O co při tom hlavně půjde?
Teď, dokud ještě mám pořád co dělat, nabídky na koncerty se hrnou a já nevím, kam dřív skočit, to nechám být. Ale jednou, v klidu, se k tomu vrátím a sepíšu knihu o tom všem, čemu jsem tady musel v posledních dvaceti letech čelit: o té zlobě, závisti, nepřejícnosti, zlé vůli. Snad se to bude jmenovat Jak to všechno bylo a vylíčím tam, jak se mě pokoušeli zlomit, jak mě chtěli umlčet - ale jak se jim to nepovedlo, protože prostě normální lidi neoklamete, ti poznají, kdo jim lže a kdo ne; oni si řeknou o to, co se jim líbí.
* LN Skutečně si myslíte, že ti, kteří prezidentovo rozhodnutí vás vyznamenat dejme tomu kritizují, tak činí z nízkých pohnutek, že „po vás jdou“?
Já sám nevím, proč to dělají. Vždyť oni pořád opakují to samé: že jsem sloužil, že jsem dostal od Husáka titul národní umělec, vždycky vytáhnou antichartu, vyčítají mi, že jsem tady žil. Vždyť já už vím, co vždycky přijde. Okamžitě vytáhnou fotografii, jak mi dává Husák tu rouru a k tomu zavolají Rejžkovi, aby to okomentoval.
* LN Nedivte se, tak fungují média: jste pro ně přitažlivý, prodáváte je. Každý vás zná, má na vás názor, v tom jste pro média požehnáním.
Ano, prostě se na mě všichni vrhnou... Já proti Rejžkovi přitom nic nemám, dělá svoji práci: já zpívám, on o mně říká, že jsem sloužil za všech režimů. Ale přitom, copak se dá o trubadúrech nebo minesengrech říct, že na dvorech sloužili? Možná ano, ale v tom případě já jsem hrdý na to, že jsem byl trubadúr a sloužil na různých dvorech. A byly přece mnohem horší dvory, než byl ten soudruha Husáka.
* LN A kromě toho to můžete brát také tak, že je o vás stále zájem, nejste lidem lhostejný, mají na vás názor. To je přece lepší, než kdyby to bylo každému jedno.
Ano, kdyby říkali, no, už si své odzpíval, teď to má za zásluhy. Ale já zpívám dál, dál vyprodávám koncerty, to je právě to, co jim asi vadí: že mě lidé neopustili, že o mě mají zájem. Tak si pořád neodpustí rýpnout.
* LN Já si naopak myslím, že ty hrany jsou mnohem obroušenější než třeba před deseti lety. Ono to, upřímně řečeno, bylo na spadnutí, že byste měl být vyznamenán. Jak dlouho dopředu jste to věděl?
Pár dní, když jsem dostal pozvánku, kde stálo, abychom přišli dřív. Z toho jsem poznal, o co půjde. Ale nemyslete si, že jsem minulé roky nějak trpěl nervozitou. Kdybych vyznamenání nedostal, tak bych to také přežil, no co, mám jiné odměny: rodinu, publikum... Ale myslím, že je úplně pravda, co říkal pan kancléř při zdůvodňování: za hodnotné umění a výbornou reprezentaci vlasti v zahraničí. To přece nemůže nikdo zpochybnit.
* LN To je pravda. Vím osobně, že v Německu vás nejen zná každý, ba považuje vás dokonce jaksi za svého zpěváka. Možná byste mohl být takovým mostem porozumění mezi Čechy a Němci. Co říkáte na současnou českou „nervozitu“ ze sudetských Němců?
Já mám v Německu skutečně stejně důležité publikum jako v Čechách. Pro mě je Německo jakési širší pódium. A nikdy jsem se tam nesetkal s nějakou záští nebo nepřátelstvím. Tím spíš u sudetských Němců. Vždyť to jsou lidé, kteří založili slávu českého muzikantství. Vezměte si jen hudební nástroje z Kraslic v Krušných horách, tam byli výborní muzikanti, kteří chodili na vandr a říkali, že jsou aus Böhmen, z Čech, a každý věděl, jak jsou tady výborní muzikanti, nikdo nerozlišoval, zda to byl Čech, nebo Němec. Víte, to jsou lidé, kteří doposud o Čechách mluví jako o své „vlasti“, oni řeknou „Heimat“, je na nich vidět, jak to tu mají rádi. To jim přece nemůžeme vyčítat. A ještě jedna věc: já kdybych kdysi, když jsem do Německa začal jezdit, věděl, co vím teď, co jsem se dozvěděl o průběhu tzv. divokého odsunu, tak bych se asi necítil nejlépe.
* LN Jak to myslíte?
No, asi bych jen tak nejuchal a necítil bych se tak bezstarostně. Protože vím, že ti lidé zažili leccos.
* LN Dali vám oni někdy něco najevo?
Ne, nikdy. Jenom rádi dají najevo, odkud jsou.
* LN Zažil jste už večer na Hradě nějaké odtažité reakce?
Věřte mi, že koho jsem na Hradě potkal, každý mi tiskl ruku a říkal, jak moc mi to vyznamenání přejí. Nikoho z těch lidí nenapadlo, že by mi snad naznačovali, že jsem tam neprávem.
* LN Prezident vám stačil něco při dekorování říct?
Stačil se jen naklonit a tiše mi řekl: to uslyšíte ten potlesk.
* LN A slyšel...
Ano.
