* LN Nakolik vám matka vyprávěla o vašem otci, když jste byl malý?
Zkoušela o něm mluvit, ale já to nechtěl slyšet.
* LN Proč ne?
Když jsme přišli do Austrálie, nechtěl jsem vůbec slyšet o své české minulosti. A pak jsem tím nakazil i matku - nejprve jsem to nechtěl slyšet já a pak o tom nechtěla mluvit ona. Svoji českou minulost jsem nepotřeboval. Matka mi říkala, že otec byl slavný, ale mně to bylo jedno. Byl pro mne něco jako součást historie, odešel. Myslím, že se ve mně trochu zrcadlil matčin vztek vůči nacistům a později i komunistům a oba jsme se proto od minulosti odřízli, jenže každý jindy. Když jsem se v dospělosti začal ptát, říkala, že na to nechce pořád myslet. Trochu jsme se v tom míjeli.
* LN Dá se to pochopit, vždyť tu prožila hroznou dobu po zatčení vašeho otce a jeho smrti v koncentračním táboře, po válce zase měla potíže jako Němka. Nemyslíte, že chtěla zapomenout?
Asi ano. Ale já jsem se po létech, když mne to začalo zajímat, naučil pokládat otázky nepřímo. Tak, abych vyvolal vzpomínky. Doufal jsem, že se s nimi dostane i k tomu, co jsem chtěl vědět. A pak je tu věc s jejími memoáry, které jsem našel krátce před její smrtí. Dala je na místo, kde jsem je musel najít, což se také stalo, když jsem ji navštívil. Neřekl jsem jí, že jsem je četl, stejně jako ona neřekla mně, že je napsala. A přitom jsem ji dlouho nabádal, aby je sepsala. Vždy řekla jen hm, hm. Nakonec to udělala, aniž by mi o tom řekla.
* LN Jak na vás zapůsobilo, že váš otec byl hvězdou první velikosti?
Věděl jsem to už dřív, ale teprve potom, co se změnily poměry a ke mně přicházely další informace, nastal zlom. Na festivalu v Karlových Varech se mě lidé ptali na totéž. Nebyl jsem ve své kůži, když jsem jim odpovídal. Bylo mi i trochu trapně, protože jsem syn slavného Čecha, dělám o něm dokument a neumím česky. Československo jsem opustil, když mi bylo sedm. Měl bych prý mít češtinu v hlavě schovanou, protože jsem tu chodil do první třídy. Už jsem byl v USA dvakrát na hypnóze, kde se mi pokoušeli český jazyk vrátit, a nepomohlo to.
* LN Co tedy bylo tím zlomem?
Důležitým milníkem byl už rok 1968, kdy vyšla kniha Písničkář od Rudolfa Deyla s otcovými fotografiemi v rozličných rolích. Jedna paní z Baltimore jí půlku přeložila. Pořád jsem si k němu ale nedokázal vytvořit citový vztah. Ani pak, když jsem ho viděl v roce 1990 poprvé na filmovém plátně. Byl pro mne pořád cizí osobou. Zlom nastal, až když jsem zhlédl i film Písničkář, kde zpívá svůj šlágr Ta naše písnička česká. Ten mě dostal, i když jsem nerozuměl ani slovo. Nechal jsem si udělat video a poslat do USA, a když jsem ho pustil českým Američanům v Baltimore, začali všichni zpívat. Byl jsem překvapen a zaskočen. Navštívil jsem pak mnoho srazů českých Američanů a zjistil jsem, jak je to pro ně všechny důležitá píseň.
* LN Texty řady Hašlerových písní jsou podstatné. Víte, o čem jsou?
Teď už ano, k dokumentu vznikly krásné překlady. Něco přeložil režisér Josef Lustig, něco děkan FAMU Pavel Jech, který má cit pro jazyk a dodal textům básnický nádech. Částečně to bylo pro americkou verzi, ale také pro mě - je to něco, co jsem do té doby postrádal, protože jsem znal pouze melodie.
* LN A co nazpívat je v angličtině a vydat? Myslíte, že by se ujaly?
Několik muzikantů v Americe říkalo, že by se daly nahrát i v žánru country, čemuž je těžko uvěřit. Ale když Olympic mohl ty písně zahrát rockově... Vlastně úplně nejdřív mne otcovy písničky svým stylem ani moc nezaujaly. I tady se můj vztah k otcovu dílu vyvíjel. Způsobila to nejprve skupina Šlapeto, která přijela v roce 1996 do Baltimore. Ta podle mne Hašlerky vzkřísila. Ale úplně nejvíc se mi líbily na dvou koncertech, které se uskutečnily v Praze. Jeden na Staroměstském náměstí, kde hrál Tu naši písničku českou úchvatně Štěpán Rak, a proto ji zpívá i v dokumentu. A druhý byl koncert v Lucerně ke 125. výročí otcova narození. Jeho písně tam zpívalo a hrálo mnoho hudebníků v různých stylech. Došlo mi, že vyznění písniček je otázkou interpretace, bylo vidět, že jsou zajímavé a snesou úpravy.
* LN Film nutí k zamyšlení nad tím, jak se chovat v mezní situaci. Vystupovat veřejně proti okupantům, nebo být zticha?
Taky jsem si tu otázku položil. Nejsem si jist, jestli bych vystupoval veřejně jako on, nebo jestli bych svoje mínění říkal raději tišeji, za scénou. Lidé říkají, že si můj otec myslel, že bude moci vyváznout bez trestu. Ale nemohl. V době, kdy skládal písničky proti Němcům a dělal na ně vtipy, byl říšským protektorem von Neurath. Když přišel Heydrich, podmínky přitvrdily.
* LN Dodnes není jasné, kdo ho vlastně zradil, ani dokument to jasně neříká. Vy to víte?
Hlavní verze, které se drží úředníci, praví, že to byl nejmenovaný režisér. Ale je i jiná verze. Publicista Radan Dolejš, který se osobností Karla Hašlera zabývá, tvrdí, že se našel dopis, z nějž vychází najevo, že to byli komunisté. I v Mauthausenu ho pronásledovali. Možná že jsou dokonce odpovědni za jeho smrt, ale to nevíme. Zkoušel jsem v posledních letech najít dokumenty gestapa, jenže Němci se po válce snažili zničit, co jen šlo. Zdá se, že existuje jen jeden, o jeho zatčení. Matka, která se otce snažila nejprve přímluvami zachránit, se v pamětech zmiňuje, že byla vyslýchána dvaadvacetkrát.
* LN Přesto ale film vysvětluje mnohé - třeba to, jak se takový vlastenec jako on mohl tehdy zamilovat do Němky.
Otec na jednu stranu bojoval proti Němcům, ale na druhou stranu se do Němky zamiloval. Někteří lidé si mysleli, že mu proto nemohou věřit. Nevěděli nebo nechtěli vědět, že její rodina byla antifašistického smýšlení. Cením si spolupráce odborníků, kteří nám s dokumentem pomáhali - muzikologa Gabriela Gössela, dramaturga ČT Radana Dolejše i publicisty Stanislava Motla.
* LN Mohl by dokument tohoto typu uspět i v USA?
Američané chtějí všechno přímočaré a jasné, a to i ve filmu. Vaše filmy podobného druhu jsou pomalejší a delší, americké přímočaré a uspořádané. Snažili jsme se tedy s Josefem Lustigem, který také žije v USA a v požadavcích amerického diváka se orientuje, dostat asi tak doprostřed. Film který se promítal v Karlových Varech, měl 62 minut, existuje verze o deset minut kratší a ještě čtyřicetiminutová. DVD vyrobené v obou jazykových verzích asi bude kompromis.
* LN Myslela jsem spíš to, zda Hašlerův příběh může zaujmout i diváky bez českých kořenů?
Už jsem film mnohým předvedl a líbí se jim z různých důvodů. Je především o písničkáři, který svými písněmi bojoval proti nacistům. Krom toho je tam i zajímavá milostná zápletka. Je to dost přitažlivé? Nevím. Ale všichni, kdo snímek viděli, byli zaujati jednou či druhou rovinou.
* LN Původně jste chtěl točit hraný film. Stále o tom uvažujete?
Povedlo se mi najít spojení pro distribuci filmu díky mladé ženě, která se narodila v Čechách a nyní žije v Kalifornii . Dala mi kontakty na někoho, kdo by mohl do hraného filmu investovat a pomoci jej prosadit v Hollywoodu. Prý mám nechat stranou citovou stránku a zaměřit se na politický aspekt a humor.
* LN Zdědil jste po otci nějakou vlastnost?
Něco z něj mám. Zjistil jsem, že byl i dobrý obchodník, deset let řídil československou pobočku The Gramophone Company Ltd. a potom měl vlastní hudební obchod ve Štěpánské ulici. Nejsem herec ani zpěvák, ale mám trochu smysl pro obchod. Moje matka byla mnohem solidnější, jednotvárnější typ, otec víc instinktivní, nadaný. Snad bych o sobě také mohl říci, že dělám věci kreativně, a moje domněnka je, že právě to jsem zdědil po něm.
