Určitě by to šlo udělat právě tak, jak ukazujeme na čtvrté straně našeho magazínu.
Prefabrikované říkanky plné rolniček, Ježíšků, štěstíčka a novoročních opiček ovládly před několika lety český éter a mobilním operátorům přinášejí v období vánočních a novoročních svátků tučné zisky.
Nejsou přitom žádnou výsadou České republiky.
Vzduchem létají po celém světě, jako by naznačovaly něco o prožívání emocí a vztahů v mobilním věku, ve kterém – jak psala nedávno v magazínu naše spolupracovnice Iva Skochová – je vlastnictví mobilního telefonu pro nejednu africkou ženu důležitější než jídlo pro děti. Není divu, bez telefonu nepopřejete k Vánocům, jste-li křesťan, nebo k ramadánu jako muslim.
Sám se snažím odpovídat pouze na ty textové zprávy, u nichž stojí pisatelům za to, připsat do oslovení mé jméno, eventuálně jednu osobněji laděnou větu, klidně jen dvě tři slova.
A platí to, myslím, i naopak. Člověk by měl posílat přání jenom těm kolegům a přátelům, kteřímu stojí za podobnou, alespoň minimální námahu. Nejsou jen součástí hromadného odeslání, zařazeni do šiku desítek nebo stovek ostatních. Jakkoli to může být nakonec docela stručný pozdrav: Měj se kamaráde!
Každému čtenáři nelze osobně popřát (díkybohu), připisovat oslovení na obálku každého magazínu. Takže mohu vlastně jen za tým, který magazín Pátek Lidových novin připravuje, slíbit do nového roku snahu nepodlehnout rutině, mechanickému a bezmyšlenkovitému přístupu, s nímž mnozí gratulanti (a někdy snad i někteří novináři) rozesílají zprávy s banálním obsahem.
Přeji vám vše nejlepší v novém roce
O autorovi| Dan Hrubý vedoucí magazínu
