Mejstřík (Cesta změny) vychází při svých tvrzeních z průzkumu, na kterém prý pracoval celý minulý rok. Na všech 99 soudů rozeslal dotazník.
Odpověď mu přišla z 27 z nich, tedy z necelé třetiny. A právě z tohoto vzorku senátor vycházel. „To procento bude pravděpodobně ještě vyšší. Předpokládám totiž, že nám neodpověděli ti potrefení,“ míní.
Nejvíce členů KSČ se do justice dostalo na samém počátku devadesátých let, kdy parlament rozhodoval o tom, nakolik si dosavadní soudci zadali s minulým režimem. Z 1172 soudců, kteří tehdejším prověřováním prošli, jich v minulosti mělo stranickou knížku celých 581, tedy skoro padesát procent.
Podle bývalé političky a členky ústavněprávního výboru České národní rady Hany Marvanové neměla na začátku 90. let řada poslanců vůli se s komunisty v talárech vypořádat. Selhalo prý i ministerstvo spravedlnosti, které o soudcích poslancům předávalo neúplné materiály, ve kterých „chyběla řada základních údajů“.
Soudit tak nadále mohla i řada soudců, kteří se prokazatelně podíleli na politických procesech. Na jejich minulost otevřeně upozorňoval Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. To je i případ trutnovské soudkyně Marcely Horváthové, která svým rozhodováním v dubnu 1988 spoluzavinila smrt disidenta Pavla Wonky.
„Máslo na hlavě“ má i dnešní předseda Vrchního soudu v Praze Vladimír Stibořík. Ten v březnu 1987 zasedal v trestním senátu, který poslal na 26 měsíců za mříže dva lidi z vedení Jazzové sekce. Sám pražský vrchní soud je podle Mejstříka pracovištěm s velmi vysokým procentem bývalých členů KSČ. Mejstříkovi se podařilo zjistit údaje o 49 místních soudcích (z celkem 92). Z nich bylo dvaatřicet komunistů.
Nejvíce členů KSČ se do justice dostalo na samém počátku devadesátých let
