Asi nejlepším příkladem jejich intrik je případ ropného impéria Jukos. Kreml v něm zlikvidoval politické ambice jednoho z nejbohatších Rusů, Michaila Chodorkovského. Režiséry tohoto dramatu byli Igor Sečin a další poradce tehdejšího prezidenta a dnes premiéra Vladimira Putina, Viktor Ivanov. Oba kdysi pracovali pro tajnou službu KGB. Dalším příkladem je kauza německé firmy Siemens. Ta dobře ilustruje právě to, jak mohou poradci zvrátit rozhodnutí samotné hlavy státu (pokud je v rozporu s jejich zájmy). Putin nejprve společnosti Siemens slíbil, že jí nebude bránit ve snaze získat největší ruský strojírenský koncern Silovyje mašiny. Těsně před podpisem kontraktu ale zasáhli lidé z tajných služeb napojení na prezidentské poradce. Putin tehdy beze slova odporu své poradce poslechl a svůj slib zrušil.
Poradci zasáhli i v případě francouzského koncernu Total, kterému prezident slíbil, že bude moci získat kontrolní balík akcií ropné společnosti Novatek. Proti se však postavil Gazprom a s pomocí poradců Total vyšachoval.
I britské společnosti TNK-BP Putin slíbil svobodné působení na ruském trhu. Především při osvojování bohatých sibiřských nalezišť v rámci projektu Sachalin. Později ale energetická lobby donutila skrze poradce prezidenta změnit názor. Putin následně omezil přístup všech zahraničních investorů k ruskému nerostnému bohatství.
