Bude se historie opakovat?
Studená válka v plném proudu. Sovětský svaz před čtyřmi lety vyslal do vesmíru první družici a před měsícem obletěl Zemi Jurij Gagarin. Na to musel prezident USA John F. Kennedy reagovat. Pokud možno tak, aby si příští body v závodu o dobývání kosmu konečně připsaly Spojené státy. V květnu 1961 proto vytyčil nový cíl: do konce desetiletí vyslat člověka na Měsíc a bezpečně ho vrátit zpět na Zemi.
Začal horečný vývoj techniky, která umožní tento úkol realizovat. Kennedy se toho sice nedožil, ale jeho vizi se podařilo na poslední chvíli splnit: první lidé na Měsíci stanuli v červenci 1969.
Předehrou k Apollu byly projekty Mercury a Gemini. Prvním Američanem, který obletěl Zemi, byl rok po Gagarinovi John Glenn. V roce 1965 se Ed White vydal do volného kosmického prostoru, ale i tentokrát USA prohrály – dva měsíce před Whitem totéž předvedl Rus Alexej Leonov.
Boj o vesmír byl také závodem dvou geniálních konstruktérů. Hlavním strůjcem prvotních sovětských úspěchů byl raketový inženýr Sergej Koroljov. Jeho identitu ale Rusové dlouho tajili, oficiálně byl znám jako „hlavní konstruktér“. Období 2. světové války prožil na Sibiři v gulagu, odkud se vrátil s podlomeným zdravím. V roce 1966 zemřel a ruský kosmický program převzal Vasilij Mišin.
Američané měli v rukávu eso v podobě německého konstruktéra Wernhera von Brauna, který pro nacisty vyvinul válečnou raketu V2. Pro NASA sestrojil raketu Saturn, která donesla astronauty k Měsíci. Proč se tam vracet?
Jenže americká veřejnost se velkolepého vítězství poměrně brzo nabažila. Ještě téhož roku následovala další cesta na Měsíc. „Projekt Apollo lidem zevšedněl. Závod se Sovětským svazem jsme vyhráli, takže proč se tam vracet, ptali se,“ konstatuje Antonín Vítek, odborník na kosmonautiku z Akademie věd ČR.
Následující Apollo 13 získalo zájem veřejnosti hlavně proto, že posádka čelila technickým potížím a šlo jí o život. „Navíc se Amerika potýkala s válkou ve Vietnamu, objevily se sociální problémy. Politici si začali uvědomovat, že další podpora programu Apollo jim v příští volební kampani přinese spíš negativní body,“ uvádí Antonín Vítek.
Přestože už byly naplánované lety Apolla 18 a 19, nikdy se neuskutečnily. Posledními lidmi, kteří dosud na Měsíci stanuli, se tak stala posádka Apolla 17 v roce 1972.
Kosmický průzkum Američanů i Rusů se od té doby zaměřil jinam – na stavbu stanic na oběžné dráze Země a vysílání automatických sond k Venuši, Marsu a dalším vzdáleným cílům. Měsíc jako by najednou přestal existovat.
O návratu lidí na Měsíc se začalo nahlas mluvit až po více než třech desetiletích. Ale proč vlastně? V 60. letech šlo především o politické gesto, vědecký přínos nebyl hlavní prioritou. Ale ani ten nakonec nebyl zanedbatelný. Během tří let astronauti nasbírali stovky kilogramů měsíčních hornin, jejichž analýzy naznačily, jak Měsíc vznikl – s největší pravděpodobností z materiálu vymrštěného po srážce Země s planetou velikosti Marsu.
Sovětské automaty Luna sice také nasbíraly vzorky a přivezly je zpět, ale šlo jen o pár desítek gramů náhodně sebrané horniny. „V tom byla přítomnost lidí na Měsíci nezastupitelná,“ domnívá se Antonín Vítek. Mohli vybírat rozmanité vzorky, v posádce Apolla 17 byl dokonce profesionální geolog.
Astronauti rovněž instalovali různé přístroje – například seizmometry, laserové odražeče pro přesné určení vzdálenosti Měsíce od Země nebo zařízení pro měření tepelného toku z lunárního nitra. „Tyhle úkoly by dnes už nejspíš zvládli i roboti, ale tehdy to nešlo,“ říká Antonín Vítek.
Důvodů, proč se o Měsíc nadále zajímat, je několik. Tím nejatraktivnějším může být nejen pro vědce, ale i pro politiky přítomnost slibných surovin, především helia-3. Z něhož by se v budoucnu mohla termojadernou fúzí získávat energie, i když potrvá ale přinejmenším desítky let, než se podaří tento proces technologicky zvládnout.
Kromě toho by odvrácená strana Měsíce byla ideálním místem pro stavbu radioteleskopu – na rozdíl od Země by tam radioastronomy nerušily frekvence pozemních vysílačů, družic a dalších zdrojů. A v neposlední řadě se má budoucí lunární základna stát tréninkovým a zkušebním místem před výpravami na Mars a případně i jinam.
Nový impulz pro průmysl Pokud ovšem máme důvod do vzdálenějších končin vesmíru létat. Mnozí kritikové považují vysílání lidských posádek za zbytečný luxus, protože je mohou zastoupit stroje.
„George Bush rozhodl o návratu na Měsíc hlavně proto, aby dal americkému komickému programu nějaký hmatatelný cíl a oživil raketokosmický průmysl USA,“ říká Antonín Vítek. Je pravda, že projekt Apollo urychlil vývoj nových materiálů a technologií a investice do něj vložené se několikanásobně vrátily. Zastánci pilotované kosmonautiky proto věří, že oživení letů na Měsíc i cesta na Mars pomohou znovu „nakopnout“ i pozemskou ekonomiku.
„Přikláním se k názoru, že hlavním důvodem, proč znovu letět na Měsíc, je prostý fakt, že tady je. Totéž platí i o Marsu. Je to stejná odpověď, jakou dal sir Hillary, když se ho ptali, proč lézt na Mt. Everest. Zkrátka proto, že tady je,“ uzavírá Antonín Vítek.
***
Od Sputniku ke kosmickým stanicím V 60. letech létaly k Měsíci družice a sondy jako na běžícím páse. V 70. letech nastal na dlouhé roky útlum. Pilotované lety se soustředily na oběžnou dráhu Země a automatické sondy na Venuši, Mars a další vzdálenější cíle. Zájem o našeho nejbližšího kosmického souseda se znovu probouzí až v posledních letech. K tradičním velmocem se přitom přidaly další země.
1971 Sovětský svaz vysílá na oběžnou dráhu Země první kosmickou stanici Saljut 1. Do roku 1991 se jich vystřídá sedm. Na palubě Saljutu 6 pobývá v roce 1978 československý kosmonaut Vladimír Remek, první člověk jiné než sovětské či americké národnosti ve vesmíru.
Projekt Sojuz-Apollo se stal po letech soupeření prvním společným projektem USA a SSSR. Obě kosmické lodě se spojily na oběžné dráze.
1981 Američané nahradili jednorázové rakety raketoplány na více použití. Dva stroje byly zničeny při haváriích, ostatní doslouží v roce 2010.
15. října 2003 Na oběžnou dráhu se vydal první čínský tchajkonaut Jang-Li wej. Čína se tak stala třetí zemí, která poslala člověka do kosmu vlastními silami.
1998 Začala stavba dosud největšího orbitálního komplexu, Mezinárodní kosmické stanice (ISS).
4. října 1957 Sputnik 1 se stal první umělou družicí Země. Vysílal 22 dní, než mu došly baterie. Američany ruský úspěch šokoval.
3. listopadu 1957 Lajka byla prvním živým tvorem, který se dostal do vesmíru. Fenka po několika hodinách zemřela následkem stresu a přehřátí. 14. září 1959 Luna 2 je první sondou, která se dostala na povrch Měsíce.
Sergej Koroljov Hlavní tvůrce sovětského raketového programu vyvinul raketu, která vynesla do vesmíru Sputnik i další kosmická plavidla. 27. ledna 1967 Kabina Apolla 1 vzplála při zkušebním odpočítávání. Všichni tři členové posádky zahynuli.
12. dubna 1961 Jurij Gagarin se jako první člověk dostal do vesmíru. Za 108 minut obletěl Zemi v lodi Vostok 1.
říjen 1968 až prosinec 1972 Po misích, které připravily půdu pro přistání, přišlo šest úspěšných letů na Měsíc a jeden neúspěšný (Apollo 13). Další lety byly z finančních důvodů odvolány.
Wernher von Braun Mozek amerického raketového průmyslu vyvinul za 2. světové války bojovou raketu V2.
