Čekání na úplné zatmění Měsíce si proto můžeme zpestřit pohledem na druhou největší planetu sluneční soustavy. Pokud se na Saturn podíváme dalekohledem, snadno zahlédneme především jeho prstence. Stačí k tomu lovecký triedr upevněný na stativu, výhodnější ale bude přístroj s větším objektivem.
I když prstence na první pohled vypadají celistvě, tvoří je ohromné množství drobných ledových částic. Nejčetnější jsou tělíska o průměru kolem deseti centimetrů, tu a tam se vyskytují metrové balvany. Saturnovy prsteny jsou neobyčejně tenké: jejich šířka činí jenom několik stovek metrů. Kdyby měly stejnou tloušťku jako list těchto novin, činil by jejich průměr několik desítek metrů!
Oranžové představení Další podivuhodné věci se v noci z 20. na 21. února začnou odehrávat před třetí hodinou ranní. V té době se u levého okraje měsíčního kotouče objeví plný zemský stín, který se bude zřetelně zvětšovat, až ve čtyři hodiny zachvátí celý disk. Nastane úplné zatmění. Na nebi se objeví celá řada slabších hvězd, Měsíc se však z dohledu úplně neztratí – ozařovat jej budou sluneční paprsky, rozptýlené v zemské atmosféře. Díky nim nabude netradičního světle oranžového vzhledu.
Úplné zatmění skončí deset minut před pátou hodinou, kdy se u levého spodního okraje opět objeví Sluncem ozářený měsíční povrch. Z plného stínu Měsíc vystoupí několik minut po šesté hodině ranní. V té době však bude již hodně nízko nad obzorem.
Zatmění Měsíce je nejen malebným astronomickým úkazem, ale navíc se tentokrát odehraje v jednom z nejkrásnějších souhvězdí – ve Lvu. Jeho zadní tlapy a ocas na nebi tvoří jasná hvězda Denebola (beta Leonis), přední nohy Regulus (alfa Leonis) a hrdě vztyčenou lví hlavu s bohatou hřívou Algieba (gama Leonis).
Právě Algieba přitom představuje krásný objekt vhodný pro každý malý dalekohled: Skládá se totiž z dvojice nažloutlých hvězd vzdálených od sebe navzájem pět úhlových vteřin. Obě stálice obíhají kolem společného těžiště s periodou asi šest set let po velmi protáhlé dráze.
Vsoučasnosti se nacházejí nejdále od sebe – 200 astronomických jednotek, tedy téměř desetkrát dál, než se kolem Slunce pohybuje planeta Neptun. Přiblížit se naopak mohou na pouhých 15 astronomických jednotek. Pak při pohledu ze Země splynou v jeden zářivý bod – tohle setkání se ovšem odehraje až ve 24. století.
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
