* LN Český statistický úřad zveřejnil minulý týden prognózy, které potvrzují, že průměrný věk se bude zvyšovat. Za necelých 55 let bude průměrnému Čechovi 50 let, dnes je to kolem 40. Působí to jako hrozba. Jak to vnímáte vy?
- Určitě ne jako hrozbu. Bude to pouze jiné nastavení společnosti. Není to navíc něco, co se stane přes noc, ale žijeme s tím, postupně se věci mění kolem nás. Na tuto změnu se připravujeme každý den. Na stárnutí populace se tak dá dívat i pozitivně - prodlužuje se nám díky tomu mládí. Průměrný nebo spíš nejčastější věk rozděluje společnost podle mých kolegů pomyslně na dvě poloviny a je hranicí, do kdy jste mladí.
* LN Jak to bude vypadat za dvacet let, až budou u nás připadat dva senioři nad 65 let na jedno dítě? Skutečně budeme po ulicích vídat víc starých lidí s chodítky než rodičů s kočárky?
- Ano, pokud se to nevyrovná nějakou migrační politikou. Ta by mohla vést k tomu, že budeme vídat více mladých cizinců. Jinak to ale bude tak, že kolem nás skutečně bude víc starších tváří. Jenže nesmíme zapomenout, že i my sami budeme mít starší tvář. Nebude nám to připadat jako nic divného.
* LN Jací budou senioři za těch pár desítek let? Když se podívám na vývoj v předchozích generacích, tak asi nebudou stejní jako dnes...
- Předpokládá se, že opravdu budou jiní. Je to složitý problém. Jsou věci, které se ve struktuře společnosti mění - jsme o něco vzdělanější, zdravější, medicína jde dopředu, budou možné lékařské zákroky, o kterých se před několika lety vůbec nic netušilo. V tom to bude jiné. Na druhou stranu se nedá očekávat, že se stane nějaká úplná revoluce a že bude člověk nesmrtelný. Pořád bude naše tělo na jedno použití a bude stárnout. Když to vztáhneme na Česko, budou do vyššího věku přicházet lidé, kteří mají jiné životní zážitky. Mají zkušenosti s demokracií, cestují, vědí, jak to chodí v zahraničí.
* LN Na přelomu 40. a 50. let 21. století se očekává, že začne být méně lidí ve věku 20 až 64 let než těch ostatních. V demografických statistikách se tomuto poměru říká index ekonomického zatížení. To nezní vůči seniorům moc hezky.
- Nezní to dobře. Je to ukazatel, který může být užitečný, ale považuji ho za velice zavádějící. Přestože to je index ekonomické zátěže, je určený pouze věkem, ne skutečnou ekonomickou aktivitou. Když jsem to přepočítávala přesněji, započítala jsem nezaměstnané, vězně, rodiče na mateřské dovolené, a tak dále, tak už dnes vychází jeden pracující na jednoho nepracujícího.
* LN Bude přibývat ekonomicky aktivních seniorů?
- Jak ukázala ekonomická krize, není to tak jasné a záleží to na mnoha věcech. Především musí být k dispozici pracovní místa. Mám pocit, že robotizace, automatizace a další pokrok lidem práci ubírá, a že není už potřeba, aby pracovalo tolik lidí. Jestli bude zůstávat větší procento seniorů v zaměstnání, to je těžké odhadnout. Samozřejmě, když bude v populaci starších lidí víc, budou také víc na pracovních místech. Už dnes mají některé firmy programy, jak si udržet starší zaměstnance. Nedostává se jim na pracovní místa mladších, investují proto do vzdělávání starších a upravují pracovní podmínky tak, aby si je udržely.
* LN Ve statistikách je stáří jasně ohraničené od 65 let, kde vnímáte hranici stáří vy?
- Je důležité mít stanovenou nějakou hranici, když tvoříte sociální politiku. I kolem toho jsou velké diskuze, ta hranice se posouvá, záleží i na věku stanoveném v zákoně pro odchod do důchodu. Když se odchod do důchodu zvýší, posune se koneckonců i ve veřejném mínění vnímání stáří. Ve výpočtech také používám věk 65 let. Osobně věkovou hranici stáří ale nemám, myslím, že se to určit ani nedá. Je to hodně individuální a pocitové.
* LN Ve výhledu demografů se také potvrzuje rozdíl mezi regiony z hlediska stáří obyvatel. V Praze má například být za 55 let 38 procent lidí nad 65 let, ve Zlínském kraji 36 procent, naproti tomu v Ústeckém kraji jen 32 procent. Kde se bude žít lépe?
- To je úplně futuristická otázka. Bude záležet na tom, jak si to tam lidé udělají. Pokud si mám tipnout, mohlo by být lépe tam, kde bude víc starších lidí. To, co vyhovuje starším lidem, vyhovuje totiž do velké míry i jiným, třeba bezbariérové přístupy rodičům s kočárky. V krajích s větším podílům starších lidí by mohlo být přátelštěji. Říká se přece, že to, jak se společnost chová ke starším lidem, je ukazatel její vyspělosti. Pokud jde o Prahu, ale i další velká města, bude zajímavé, jak hodně se promění. Dnes kolem nich vznikají satelitní městečka, kam se stěhují především mladí lidé. Je pravděpodobné, že v těchto místech zestárnou. Zatímco dnes jsou senioři spíše v centrálních částech města a na jeho okraji žijí mladí, za třicet nebo padesát let se to obrátí a kolem Prahy, Brna a dalších měst budou seniorská městečka. To má spoustu souvislostí. Kde chybí školky, budou chybět domovy důchodců a podobně.
***
Lucie Vidovićová
Působí na Masarykově univerzitě v Brně na Fakultě sociálních studií. Věnuje se stárnutí populace a diskriminaci na základě věku. Podílela se na dvou velkých výzkumech ageismu v Česku. Je autorkou knihy Stárnutí, věk a diskriminace - nové souvislosti.
