KUVAJT Před dvaceti lety to byla zpustošená země, zničené město. Irácké bombardování zničilo celou kuvajtskou metropoli, téměř veškeré budovy musely být srovnány se zemí nebo následně strženy. V poušti zase hořely ropné vrty, které irácká armáda zapálila.
Nynější Kuvajt je už zcela jiný, vyrostly zde nové domy, obchodní centra, šestiproudé dálnice, ale i mrakodrapy. Při procházce v ulicích města ale rychle vytušíte, že se nacházíte v arabské zemi – i díky muezzinům, kteří svolávají k modlitbám třeba i ve čtyři hodiny v noci. Přes den v centru města vidíte téměř jen muže, oblečené v tradičním bílých dišdaších – dlouhých splývavých oblecích. A na hlavě bílý šátek, přepásaný černou čelenkou. Právě podle jeho tvaru, barvy i způsobu uvázání se pozná, z jaké jste země či jaké máte postavení. V zemi žije velké množství přistěhovalců, zejména z Asie, na dveřích obchodů často vidíte inzerát, že hledají pracovní sílu – například z Filipín. I proto občas potkáte i nezahalené ženy. Ty kuvajtské ale důsledně chodí většinou v černých nikábech, obličej mají buď odkrytý a výrazně namalovaný, nebo jim vidíte jen oči, které jsou ovšem také zkrášlené. Podobně vás upoutají i boty, které nosí pod oděvem, často jsou velmi výstřední, zlaté, stříbrné, nebo i svítivě zelené.
I v supermoderním hypermarketu tady myslí na potřeby muslimů. Proto hned vedle toalet, jak mužských, tak ženských, mají malé modlitebny. Co je také typicky kuvajtské, je neustálé střídání veder, zimy. Zatímco venku se kvůli horku potíte, uvnitř budov naopak mrznete kvůli silné klimatizaci.
Čechy tu mají rádi Jak zjišťujeme, na našeho řidiče Ahmeda, který nás vozil po Kuvajtu, jsme mohli mluvit i česky, docela dlouho totiž u nás žil. A není výjimkou – Kuvajťané si Česko velmi oblíbili. Zaprvé si pamatují, že jsme byli jedna ze zemí, která se zúčastnila operace Pouštní bouře na osvobození Kuvajtu, a zadruhé naše země je pro ně velkým turistickým lákadlem – často jezdí hlavně do českých lázní. Kousek od hotelu narážíme dokonce na podnik jménem Best Kalo Vary (jde o zkomoleninu slova Karlovy Vary), který je zkrášlovacím a relaxačním salonem pro muže.
Dominantou metropole jsou Kuvajtské věže, které stavěly firmy z bývalé Jugoslávie a byly dokončeny v roce 1976. Jde o obrovskou zásobárnu vody, o objemu jeden milion litrů. Když vyjedete výtahem do 120. patra a skousnete, že budete mít nejspíš z rychlosti výtahu zalehlé uši, čeká vás překrásný výhled na celé město i Perský záliv. Jen vás nesmí zneklidnit, že podlaha se pod vámi bude hýbat. Vyhlídka je totiž postavena jako otočná.
Večer v Kuvajtu patří k zábavě místních mužů posedávání v kavárnách, poslouchání místní hudby, hraní společenských her a pokuřování vodní dýmky, takzvané šíšy, s příchutí jablečnou, citronovou nebo třeba imentolovou. Když procházíme kolem půlnoci pár restaurací, neexistuje jediná, kde by si Kuvajťané takto neužívali „pohodu“. Samozřejmě velmi často bez žen, mnohé podniky jsou čistě mužské. A platí v nich jediné – není kam spěchat. A také druhá zásada – alkohol tu opravdu nepořídíte.
O autorovi| TEREZA ŠUPOVÁ zvláštní zpravodajka LN v Kuvajtu
