Kdysi poklidné Mexiko zasáhla vlna násilných střetů mezi gangy pašeráků drog a ozbrojenými silami. V některých regionech mají gangsteři zjevně navrch, a Mexiko se tak ocitá v nebezpečí stát se „zhrouceným státem“.
Asi před dvěma týdny mi kamarád, Mexičan žijící v Praze, jen tak mezi řečí oznámil: „Včera mi zabili bratrance, nastříleli do něj 40 nábojů.“ Zvedl se od stolu, u něhož jsme právě poobědvali, a odešel. Bez vysvětlení. Podobnou věc prostě není třeba vysvětlovat: jeho bratranec, Edgar García Dimas, byl ve státě Michoacán podporučíkem zvláštní jednotky státní prokuratury pro potírání trestné činnosti únosů a vydírání. Jeden z jeho vrahů sloužil ještě před čtyřmi lety jako městský policista.
Když jsem v roce 2005 studovala a cestovala v Mexiku, šlo o poklidnou zemi. Za nejnebezpečnější místo bylo považováno hlavní město – Distrito Federal (Mexico City), jedna z nejlidnatějších metropolí světa. Podobně jako v mnoha aglomeracích se doporučovalo nevycházet z domu po setmění a přes den zbytečně neprovokovat. Další oblastí, před níž mě tehdy varovali, byl jih Mexika – Chiapas, který byl naposledy v roce 2001 dějištěm konfliktu se Zapatistickou armádou národního osvobození. Místo avizovaných geril mě ale v Chiapasu překvapil naprostý klid a příjemně pomalý život, kde se všechno nechává na „manana“. Jediný kaz na kráse této idyly představovalo setkání s policejní hlídkou, po zuby ozbrojenou, která se pídila po pašerácích drog.
Nikdo mě nevaroval před cestou na sever Mexika, a také nebylo proč. Monterrey, město blízko hranic s USA, v němž jsem studovala, leží v oblasti, která měla pověst jednoho z nejbezpečnějších a ekonomicky nejstabilnějších mexických regionů. Dnes je zde situace jiná. V březnu tu mexické vojsko zatklo člena narkomafie Sigfrida Nájeru, který je podezřelý z loňského ozbrojeného útoku na místní konzulát USA a z mučení a zabití devíti vojáků z vojenské základny v Monterrey. Sigfrido je sicario (nájemný vrah) patřící ke Golfskému kartelu, který se snaží získat kontrolu nad pašeráckými cestami u hranic s USA. Válka narkomafií proti státu zasáhla nejen sever Mexika, ale celou zemi.
Monarchie s republikánským uspořádáním Obchod s narkotiky má v Mexiku dlouhou tradici. V sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy spotřeba drog v USA zaznamenala velký boom, vedly cesty pašeráků z Kolumbie přes Karibik.
Později, když se podařilo tyto cesty zablokovat, začali Kolumbijci posílat drogy přes Mexiko. Toho využily mexické drogové kartely a postupně začaly kralovat obchodu s narkotiky na celém kontinentu. Na vrchol je dostala právě blízkost k trhům USA. Velice rychle si našly odbyt v mnohých amerických městech a zároveň se zásobily nejmodernějšími technickými vymoženostmi z početných amerických obchodů se zbrojním materiálem a propraly peníze v amerických bankách. Kolumbijským drogovým kartelům přerostly přes hlavu, a nejen jim. Postupně získaly úplnou kontrolu nad některými městy na severu Mexika.
Blízkost hranic USA není ovšem jediným faktorem, který nahrává rozmachu mexického organizovaného zločinu. Kořeny současných problémů je třeba hledat také v mexické minulosti. Dnešní Mexiko pomáhala vytvořit revoluce z let 1910–1917, kdy země prošla sérií radikálních změn, které měly přetvořit zkostnatělý politický a společenský systém zděděný z koloniálního období. Zavedení státní autority v zemi zdevastované boji bylo dosaženo založením politické Institucionální revoluční strany (PRI), která ve svém jádru seskupila všechny „caudillos“ – vojenskopolitické vůdce. Vytvořil se zdánlivě demokratický stát, který byl ale ve své podstatě vysoce autoritativní. PRI si od svého založení v roce 1929 monopolizovala moc, všichni prezidenti byli voleni z řad této strany a vládli pomocí široké sítě osobních kontaktů, spojenectví a dohod s vůdci mocných společenských a obchodních korporací.
Úspěchem systému bylo, že se v roce 1946 podařilo vyřadit armádu z účasti na politickém dění, zato od policie byl vždy očekáván spíš politický dohled než řešení zločinnosti. Politika mexické federace stála na spleti osobních dohod a byla nutně ohrožena bujením korupce.
Guvernéři jednotlivých mexických států rádi tolerovali zisky místních drogových bossů, nebo z nich dokonce profitovali.
PRI, o které se po dlouhá léta říkávalo, že je to monarchie s republikánským uspořádáním, ovládala veškeré politické dění až do voleb v roce 2000, kdy poprvé po 71 letech ztratila moc.
Pán nebes Tento historický moment byl přijat s nadšením a byl považován za vyvrcholení dlouhé mexické cesty od autoritativního režimu k demokracii, na kterou si Mexiko našláplo ke konci šedesátých let. V roce 2005 bylo toto nadšení a naděje na změnu cítit na každém kroku. Na univerzitě se mluvilo o mladé mexické demokracii, a to zejména díky rozložení politické moci, nefalšované svobodě slova, regulérnímu soupeření pravicových, středových a levicových stran, existenci nezávislého Federálního volebního institutu a takzvanému zákonu za transparenci na potírání korupce. Smrt nenáviděného politického dinosaura (PRI) vlila lidem novou energii a chuť měnit věci k lepšímu – končilo právě pětileté prezidentské období Vicenteho Foxe ze Strany národní akce (PAN).
Přesto Mexiko čelí obrovským problémům. Pozitivní změny totiž neprobíhaly rovnoměrně a některým sektorům se úplně a cíleně vyhýbaly.
Politici udělali jen málo, aby zastavili rozpínání drogových kartelů a s nimi spojené korupce. Zemi ovládl nepsaný zákon vzájemného respektu a rozdělení sfér vlivu. Tolerance korupce nebezpečně vzrostla, takže pronikla do všech sfér státní správy, od městské, státní i federální policie, přes bezpečnostní síly, soudní systém, až po nejvyšší politiky. Velcí obchodníci s drogami nabyli na síle i sebevědomí a začali se stavět do role novodobých hrdinů – stačí si koupit CD skupin Tigres del Norte (Tigři ze severu) nebo Tucanes de Tijuana (Tukani z Tijuany), abychom se dozvěděli o každodenních příhodách z narkobranže nebo se zavlnili v rytmu písničky, která vypráví legendy o velkých mafiánských bossech, jako byl Amado Carrillo Fuentes, přezdívaný El Senor de los Cielos (pán nebes), protože prý vlastnil tucet letadel Boeing 727, kterými přepravoval kokain do USA.
Problémy s organizovaným zločinem, jejichž řešení se dlouho odkládalo, za ta léta nahlodaly základy republiky. Vláda si to najednou uvědomila a prohlásila, že se podsvětí buď postaví čelem a se zbraní v ruce, anebo mu bude nucena odevzdat zemi. Když se v prosinci roku 2006 ujal moci současný mexický prezident Felipe Calderón, rozhodl se drogovým gangům vyhlásit válku. V té dosud zahynulo více než 10 000 lidí, z toho 6268 za minulý rok.
Jediná spása: armáda V Mexiku existuje několik desítek organizací, které pašují narkotika. Dvě z nich vyčnívají z řady: Golfský kartel, s hlavním stanem hned pod Texasem ve státě Tamaulipas, a jeho hlavní rival, kartel Sinaloa. Ten vede Joaquín Guzmán, přezdívaný El Chapo (trpajzlík). Na základě odhadu svého jmění (jedna miliarda dolarů) se před nedávnem dostal na stránky časopisu Forbes, což pochopitelně vyvolalo velkou nevoli prezidenta Mexika. Nicméně nejnebezpečnější pro mexický stát jako takový je asi skupina známá jako Zetas. Okolnosti jejího vzniku jsou smutně příznačné. Jde o elitní vojáky profesionálně vycvičené v USA na boj proti organizovanému zločinu, kteří koncem devadesátých let dezertovali z řad vojska a přešli na stranu Golfského drogového kartelu, zlákáni nesrovnatelně vyšším platem. Tito profesionální zabijáci zřídili vysoce organizované tábory, kde trénují patnácti- až osmnáctileté nováčky a bývalé příslušníky policie a formují tak obzvlášť kruté polovojenské jednotky.
Zisk drogových kartelů z prodeje narkotik v USA se odhaduje na 25 až 40 miliard dolarů za rok. Značná část této sumy byla investována do nejmodernějších zbraní a techniky. Chabě ozbrojená, vycvičená a vybavená mexická policie nemohla drogovým kartelům vzdorovat.
Navíc jsou policisté špatně placeni (mnozí si vydělají pouze 500 eur měsíčně), takže není obtížné je korumpovat. Míra korupce uvnitř policie je alarmující, nikdo nevěří nikomu, městští policisté jsou kontrolováni státními, ti federálními a všichni armádou – je těžké rozeznat nepřítele a zrádců je stále mnoho. Sám Felipe Calderón přiznal, že více než polovina mexické policie není spolehlivá.
Když prezident zjistil, že se nemá v boji proti narkomafiím o koho opřít, byl nucen obrátit se na armádu. Od roku 2006 vyslal více než 40 000 vojáků do různých mexických států, aby tam bojovali proti drogovým gangům: Taktika slavila určité úspěchy – podařilo se zabavit zbraně, rekordní objemy narkotik a v sítích armády uvázlo i několik velkých ryb z řad narkomafiánů. Součastně se mexická federální vláda snaží vyčistit policii jednak zatýkáním osob podezřelých z korupce, jednak zvyšováním platů, jejich větší kontrolou, modernizací výzbroje a techniky.
Stupňující se násilí spojené s drogami, které šokovalo Mexiko, se postupně přelívá do USA, kde začalo být vnímáno jako hrozba pro národní bezpečnost. Felipe Calderón už minulý rok navrhl USA strategické partnerství v boji s organizovaným zločinem. Byl sice schválen program nazvaný Iniciativa Mérida, která má pomoci stabilizovat situaci v Mexiku a ve Střední Americe, nicméně eskalace násilí vedla letos v únoru k tomu, že USA označily Mexiko spolu s Pákistánem za zemi, která se blíží „zhroucenému státu“ (failed state). Mexická vláda okamžitě kategoricky odmítla toto tvrzení jako pokrytecké a vyzvala USA, aby zastavily příliv zbraní a špinavých peněz do Mexika, snažily se omezit spotřebu drog u Američanů, a přestaly tak živit narkomafii. Ta se stahuje tam, kde má odbyt, a největším odbytištěm na světě jsou právě Spojené státy americké. Z USA také pochází 90 procent zbraní, kterými se v Mexiku vraždí.
USA: Můžeme za to taky Dramatický obrat postoje USA k problematice naznačila ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová, která 25. března navštívila Mexiko. Překvapila novináře, když uznala spoluvinu USA za násilí spojené s drogami, které se odehrává v Mexiku, bezprecedentními slovy: „Náš nenasytný hlad po drogách podporuje obchod s narkotiky. Naše neschopnost zabránit pašovaní zbraní, které slouží zločincům, zaviňuje smrt policistů, vojáků a civilistů. Jsem hluboce přesvědčená, že neseme spoluodpovědnost.“ Symbolem měnící se politiky USA vůči Mexiku, a v širším smyslu také vůči celé Latinské Americe, je i historická dubnová návštěva Baracka Obamy v hlavním městě Mexika. Obama vyjádřil podporu mexickému prezidentovi, uznal podíl odpovědnosti Spojených států a řekl: „Musíme snížit spotřebu drog v našich městech, musíme přerušit proud nelegálních zbraní a kapitálu a zavazujeme se k partnerské spolupráci s Mexikem.“ Obama však naznačil, že se v USA nepokusí prosadit, aby byl obnoven zákaz útočných zbraní, který vypršel v roce 2004. Calderón už dříve poukázal na fakt, že v Mexiku bylo před vypršením tohoto zákazu prokazatelně bezpečněji. Obnovení zákazu by totiž představovalo nepopulární krok v politicky klíčových státech USA. Obamova administrativa se tedy pokusí zablokovat příliv ilegálních zbraní do Mexika zpřísněním již existujících zákonů.
Mexičany však znepokojuje i jiný „americký export“ – ekonomická recese. Nicméně zdá se, že ne všichni recesí trpí. Sergio Reyes, kamarád, který žije v hlavním městě Mexika, mi vyprávěl, že pouze tři kilometry od jeho domu byl nedávno policií zadržen drogový gang, který žil v takovém blahobytu, že si jen z rozmaru zřídil vlastní zoologickou zahradu, kde choval jako maskoty lvy, bílé tygry, pantery, hrocha a další zvířata. Ti, kteří vidí trochu dál, se obávají, že obchodníci s narkotiky mohou na krizi vydělat a infiltrovat se do různých sektorů hospodářství. Krizová doba je dobrou příležitostí k obchodu, máte-li dostatek hotovosti. A to tihle hoši skutečně mají.
***
Problémy s organizovaným zločinem, jejichž řešení se dlouho odkládalo, za ta léta nahlodaly základy republiky. Vláda si to najednou uvědomila a prohlásila, že se podsvětí buď postaví čelem a se zbraní v ruce, anebo mu bude nucena odevzdat zemi.
Zisk mexických drogových kartelů z prodeje narkotik v USA se odhaduje na 25 až 40 miliard dolarů za rok. Značná část této sumy byla investována do nejmodernějších zbraní a techniky.
O autorovi| LUCIE MAJLÁTOVÁ, Autorka je doktorandkou Střediska ibero-amerických studií FF UK
