PRAHA Pražský advokát Eduard Bruna se proslavil jako obhájce bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka v jeho korupční kauze. Obhajoval také Petra Hrubého, pravou ruku uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře. Jako koncipient také právě pro Brunu pracoval bývalý premiér Stanislav Gross.
Teď je Eduard Bruna mezi těmi, na jejichž podezřele rychlé studium si chce posvítit akreditační komise. Bruna se k rychlosti svého studia nechce vyjadřovat. „Copak si mohu pamatovat, jak dlouho jsem studoval? Musel bych se podívat do svých dokladů. Ty tady teď před sebou nemám,“ říká Bruna. Fakultnímu informačnímu systému, kde se délka jeho studia dá najít, Bruna nevěří. „Ta vysoká škola mi ztratila dizertační práci a pak ji zase objevila,“ naráží Bruna na to, že jeho práce patřila mezi ty, které v knihovně chyběly. „Proč bych měl věřit nějaké její databázi?“
Plzeňskou právnickou fakultu začal Bruna studovat v září 2006. O rok a čtyři měsíce později měl obhájenou dizertační práci na téma Právní proces – dokazování a důkazy. Obhajoval ji na katedře občanského práva, kterou vede Milan Kindl. Ten se proslavil jako jeden z aktérů plagiátorské kauzy, kvůli které odstoupil z funkce proděkana.
Člen akademického senátu student Martin Marek se podivuje, že Bruna obhajoval práci na Kindlově katedře: „Téma ani náhodou nespadá pod občanské právo. Patří na katedru teorie práva.“ Ještě rychleji měl studium za sebou Jan Kavka. Zabralo mu pouhých osm měsíců, od září 2008 do dubna 2009. Tehdy obhájil dizertační práci s názvem Uzavírání smluv. Kavka dnes vyučuje na Kindlově katedře a pracuje jako právník premonstrátů ze Strahovského kláštera. V devadesátých letech Kavka působil ve vládní komisi pro otázky vztahu církví a státu. Také bývalý proděkan fakulty Ivan Tomažič, jehož opsaná dizertační práce mediální zájem o plzeňskou právnickou fakultu odstartovala, studoval kratší dobu, než je obvyklé. Doktorandské studium zahájil v září 2005, o pouhých pět měsíců později už měl obhájenou dizertační práci.
Doktorandské studium zakončené dizertační prací přitom běžně trvá tři roky. Šéfka akreditační komise Vladimíra Dvořáková nechce konkrétní jména komentovat. Podezřele rychle ale podle statistiky, kterou si nechala zpracovat, studovalo pět doktorandů. „Studium ukončili dříve než za tři roky aniž by třeba předtím dělali nějaké doktorské studium,“ říká Dvořáková.
Ještě víc rychlostudentů je mezi magistry. Kratší dobu než čtyři roky trvala cesta k diplomové práci čtyřem stovkám studentů. Toto studium je přitom obvykle pětileté.
Podle Dvořákové to je ve většině případů dané tím, že jim škola uznala zkoušky z předchozího bakalářského nebo magisterského studia. „Problém jsou ti, kdo předtím nedělali ani bakaláře, ani magistra,“ říká Dvořáková. Takových napočítala zhruba třicet.
