Finanční krize se Česku zatím vyhýbá, ale maďarský scénář může nastat i u nás
Už několik dní se uklidňuji čtením zpráv, jak nám na rozdíl do Polska, Maďarska, Ukrajiny a brzy i Ruska nehrozí žádná finanční katastrofa. O tom, jak oproti Polákům a Maďarům si Češi nepořizovali domy na hypotéky v eurech, protože česká inflace se vždy pohybovala v rozumných mezích. Za očištění svých bank, zdevastovaných Klausovou privatizací, jsme zaplatili stovky miliard už na přelomu tisíciletí. A když jsme je prodali zahraničním investorům, tak ti rychle přišli na to, že v Česku se lépe vydělává na poplatcích než na půjčování peněz. České banky i proto mají v úvěrech méně peněz než banky maďarské, a jsou tedy prý v pohodě.
Kouř požáru na Východě Český stát také nezažil šílené volební rozdávání peněz, které dvakrát po sobě provázelo těsný a drsný souboj maďarské levice s pravicí o moc. Český dluh je výrazně menší než ten maďarský, který se blížil sto procentům ročního HDP a po přijetí půjčky dvaceti miliard eur se Maďarsko dostane mezi nejzadluženější země unie. Ano, to všechno je v Česku jinak, ale to neznamená, že jsme uchráněni před finanční katastrofou, která má daleko blíže k nezadržitelně se šířícímu a nečekaně propukajícímu požáru než k zemětřesení.
Zatímco ještě před pár týdny se zdálo, že největší nebezpečí přichází ze Západu, který v panice zalil bankovní sektor a ohrožené části ekonomiky deštěm miliard eur, nyní se vítr obrátil a kouř spáleniště vane z Východu.
Mezinárodní měnový fond už zachraňoval Ukrajinu, Maďarsko a Bělorusko a má připraveny další desítky miliard, aby se zabránilo státním bankrotům v dalších státech regionu. Regionu se souhrnným názvem „Emerging Markets“, do něhož vedle Ukrajiny, Ruska, Polska, Maďarska, Rumunska či Turecka investoři řadí Českou republiku.
V době, kdy jsou i ty dosud nejdůvěryhodnější finanční instituce Západu doslova pět minut před dvanáctou zachraňovány multimiliardovými státními půjčkami (včetně rakouské Erste nebo holandské ING), je důvěra v instituce méně důvěryhodných států z podstaty mnohem menší. Horší je i odolnost našich ještě ne zcela rozvinutých ekonomik. Zvláště když si potenciální investor zprůměruje skupinu zemí, kde na jedné straně je sice Česko nebo Slovensko, ale na opačné Bulharsko či Moldávie.
Zbavit se této nálepky, vyklouznout z této skupiny nepůjde ze dne na den, ale něco přece jen dělat jde. Polská vláda přijala plán na co nejrychlejší přijetí eura, podobným směrem uvažuje Dánsko a i vzdálený Island přemýšlí, jak se stát co nejrychleji členem EU a eurozóny. Slováci už dnes euru děkují za to, že je nepotkal osud Maďarska.
Argumenty českých odpůrců eura, kteří tvrdili, že se máme držet české koruny, platil do chvíle, kdy se požár finanční krize blížil ze Západu. V době, kdy kouř spáleniště přichází z Východu, však padá. A stačí se podívat na vývoj cen ropy, které už spadly pod pro Rusko dnes rentabilních sedmdesát dolarů, aby si i laik uvědomil, jak rozsáhlá může katastrofa na Východě být. Rusko, ať chceme, nebo ne, je hospodářským motorem postsovětského prostoru.
Eurozóna a co nejtěsnější spolupráce mezi unijními státy nemusí přinést spásu, ale je to nejrozumnější věc, která jde v této chvíli dělat. Euro, ochrana před Paroubkem Evropská měna, nebo alespoň příprava na její přijetí, je navíc kotvou, která nás může uchránit před maďarským scénářem zhoubné rozhazovačnosti. A není pravda, že nám Čechům nic podobného nehrozí. Krize Občanské demokratické strany, která je i krizí celé Topolánkovy vlády, hrozí uvrhnout zemi do permanentního předvolebního boje, který jako v Maďarsku vyvrcholí rozdáváním a trumfováním se v rozhazování.
Pokud chcete příklad, tak si vzpomeňte na poslední týdny vlády Jiřího Paroubka, který, s podporou komunistů, ale v mnoha případech celé sněmovny, toho nasliboval tolik, že na to stát po volbách prostě neměl. Topolánkova vláda to pochopila a seškrtala to, co seškrtat musela. Přes všechny výhrady pak hospodařila úsporněji, než co by se stalo podle plánů Paroubka, kdyby se on stal premiérem. V návrhu nového státního rozpočtu jako by však na své dobré zvyky zapomněla a ministr financí Miroslav Kalousek si započítal téměř pětiprocentní růst HDP, když i optimisté věří tak nejvýše v procenta tři.
Kdyby česká vláda po polském příkladu přijala plán přípravy na euro, s jasnými termíny a závazky, možná by ani tím neodvrátila od Česka dopady finanční krize. Přinejmenším by tím ale Česko ochránila před maďarským scénářem, vlastní předvolební i případnou Paroubkovou premiérskou rozhazovačností. Na popularitě by si tím ani u pana prezidenta, ani u obyvatelstva nepřidala. Česku by tím ale prokázala velkou službu.
***
Není pravda, že nám maďarský scénář zhoubné rozhazovačnosti nehrozí. Vzpomeňte si na poslední předvolební týdny vlády Jiřího Paroubka.
O autorovi| Luboš Palata, redaktor LN lubos.palata@lidovky.cz
