Představte si: je 14. února, usedám k psaní překladatelského sloupku a vím, že má vyjít 8. března.
Začnu tedy takto: Dnes býval Mezinárodní den žen, svátek dle mého názoru z nejblbějších. Ovšem můj názor není směrodatný, naopak, ve skutečnosti patřil nepochybně k nejoblíbenějším. Fascinuje mě, jak se dnes tři čtvrtiny populace tváří, že různé atributy života za socialismu byly trapné a nepochopitelné, ale přitom se tehdy - a není to tak dávno - tolik líbily populaci téměř celé. Už slyším, jak někdo říká: Jó, byla jiná doba. No a? Dobu dělají lidi, a ti jsou pořád stejní. Mám v nejživější paměti, jak to všichni žrali - a nešlo jen o to, na co se občas vzpomíná: jak z podnikových večírků vrávorali domů páni s olezlou kytkou. Žraly to i ty dámy, které na tu kytku čekaly. Vybavuju si jako dnes, jak se mě spolužáci ve škole s nechápavým výrazem tázali, jestli jako ani žádnej dárek mámě nepřinesu, a když jsem opatrně naznačil, že u nás se o dárek k takovému svátku nějak moc nestojí, tak výraz veškerého okolí na nechápavosti ještě nabral a stali jsme se abnormály. Žrali to všichni, a nejvíc ti, kteří se dnes tváří, že nikdy nic takového nežrali.
Ale teď už je čas vysvětlit, co mě to napadlo plnit překladatelský sloupek zrovna takovými řečmi. Inu, je občas zajímavé uvažovat o množství a šíři významů, které lze přisoudit slovům. Včetně samotného slova překlad.
Překlad se jiným slovem řekne převod, případně po anglicku translace čili přenos, přesun, ba německy coby Übersetzung doslova přesazení. Jako když přesadíme rostlinu do jiné půdy, tak překladem přesazujeme jeden a tentýž význam do jiného formálního kontextu, do jiného znakového systému. Neboť jazyk je systém znaků, jak nás učili v obecné lingvistice. Čili jde o přenos téže skutečnosti do jiných podmínek tak, aby její smysl zůstal zachován.
Píšeme-li fejeton, nikoli odbornou práci, můžeme zkusit takové úvahy táhnout ad absurdum. Když navíc připustíme, že ty různé podmínky nemusejí nutně znamenat různé jazyky, ale třeba týž jazyk, v němž postupem času probíhají změny, máme už připravenu půdu pro následující tvrzení: Mezinárodní den žen se dnešním jazykem řekne Svatý Valentýn. Ano, toť překlad jednoho v druhé.
Že tohle už překladem nazvat nelze a souvislost je to přitažená za vlasy? Vždyť význam zůstává - dát v plen záminku, aby měli lidi co slavit a rádio i s televizí o čem mluvit. Že jeden z těchto svátků zaštiťuje povídačka o zamilovaných a druhý o ženách, je nepodstatné. Jediná novinka spočívá v tom, že zatímco někdejší ekonomický systém umožňoval z MDŽ prospěch jen květinářům, čokoládovnám a hospodským, ten dnešní umožňuje z Valentýna prospěch květinářům, čokoládovnám, hospodským, reklamním agenturám a možná ještě kdekomu jinému. A pak by se našel navíc nepatrný rozdíl v tom, že zatímco Mezinárodní den žen byl coby hra k chlebu injektován z Východu, tak vítr uměle vysazené obliby Svatého Valentýna zavál z protější strany stejně jako invaze mandelinek.
A že to už přece jen trochu přeháním? No dobře, vzdávám se. Na závěr tedy něco jiného, tentokrát už nenapadnutelného: jednou jsem přijal pozvání na brigádičku ve firmě u kamaráda, který potřeboval přeložit fošny a všelijaký stavební materiál z jedné veliké hromady na druhou. Načež mi navrhl, ať mu napíšu fakturu na překladové práce, a tak jsem učinil. (Na rozdíl od jiných brigádníků, kterým platil načerno, ale míň.) Však na to mám papír, tak co?
Jen doufám, že na finančáku nečtou Lidovky. A příště už zas o skutečných překladech, slibuju.
Překlad se německy řekne Übersetzung - doslova přesazení. Jako když přesadíme rostlinu do jiné půdy...
O autorovi| Jan Mattuš, překladatel
