Bouře, kterou vyvolal Adam Hradilek z Ústavu pro studium totalitních režimů zveřejněním dubiózního policejního zápisu se jménem Milana Kundery, jehož pravdivost autor rozhořčeně popřel a jehož hodnověrnosti rozhodně nepřidalo svědectví Zdeňka Pešata, zvedla ze židle kdekoho. Dle svého gusta se vyjádřily osobnosti domácí i zahraniční, zazněla i záplava moudrostí, ješitností i osobních animozit, spekulace neberou konce. Puma explodovala a její vřava nám dosud zní v uších. Obhlédněme aspoň některé škody.
Utrpěl Kundera i česká kultura Především: aféra drasticky poškodila léta pracně budované vztahy mezi autorem a starou vlastí. Světový spisovatel Milan Kundera odmítl předvolánku, aby skrze veřejnou mediální policii národu „podal vysvětlení“ k událostem starým bezmála šedesát let. Za to se mu dostalo odplaty - byl denuncován před celou evropskou veřejností. Utrpěl Kundera, ale s ním utrpěla ve světě také pověst české kultury a historiografie. Utrpěla i domácí česká kultura - Milan Kundera se ke svým českým čtenářům, posluchačům a divákům blížil pomalu a s krajní obezřetností; nemáme dosud k dispozici ani všechny jeho česky psané romány (vyšly pouze u Škvoreckých v Torontu) -o tom, že bychom od bezmála osmdesátiletého spisovatele někdy získali jeho romány francouzské, nelze už vážně uvažovat. Možná se z toho novodobí Urválkové radují, ale poškozeno bude především kulturní Česko.
Aféra torpédovala snahu nemilovaného senátního dítěte, Ústavu pro studium totalitních režimů, profilovat se jako hodnověrné vědecké historické pracoviště. Není to první selhání této instituce, tentokrát však utrpěla zásahy na několika místech najednou. Především Adam Hradilek není s to dostát svému úkolu vykreslit osud jednoho ze stovek agentů-chodců Miroslava Dvořáčka. Na webových stránkách ústavu ukončí příběh v okamžiku Dvořáčkova zatčení, s nímž je spojen dokument, který vyvolal tolik rozruchu: Záznam OVNB 6 - odd. II, Praha 6, strážmistra Jaroslava Rosického. Začíná už proslavenou větou: „Dnešního dne o 16. hodině dostavil se ku zdejšímu oddělení studující Milan Kundera (...) a udal, že...“ Pak Hradilek už jen v sedmi větách shrne Dvořáčkovu obžalobu, trest, 14 let pracovních táborů, propuštění a emigraci. Jistě - co je po nějakém nemocném Dvořáčkovi, když je „na tapetě“ Kundera!
A nová rána: v badatelových silách není ani nalezené hlášení - podepsané toliko strážmistrem Rosickým - dále verifikovat! Oslněn jménem zapsaného „udavače“ kvapí Hradilek na veřejnost, aniž si vůbec připustí, že právě tady začíná jeho vlastní badatelská práce - na základě pramenného studia kauzu vysvětlit, doložit a jednoznačně prokázat, jak se celá věc stala. To přenechá jiným - redakci Respektu a dalším tištěným a elektronickým médiím. Ta interpretují policejní hlášení způsobem, který z Milana Kundery udělá stalinistického fanatika - zcela v duchu štvanic z 50. let. Tohle je vaše zjištění, pane Hradilku? Nechává-li badatel za sebe pracovat média, měl by si asi najít jiné zaměstnání.
Torpéda diletantismu zasáhla trup v principu tolik potřebného Ústavu pro studium totalitních režimů na přídi a na zádi, na strojovnu míří další: Jak je v ústavu organizovaná badatelská práce? Kdo oponuje její výstupy? Ví pan ředitel Žáček, jaké texty jeho ústav produkuje? Je s nimi spokojen? Co říká rada ústavu? Je také spokojena? A co samotný zřizovatel - totiž Senát? Ten taky? Ozývat se začíná znepokojená veřejnost i instituce -16. října Akademie literatury české „požaduje po Ústavu pro studium totalitních režimů předložení věrohodných důkazů o tom, že spisovatel Milan Kundera v roce 1950 oznámil na policii pražský pobyt západního agenta Miroslava Dvořáčka“. Pokud je ústav nemá, nechť se omluví. K opatrné zdrženlivosti nabádá Syndikát novinářů. Předpokládám, že tím to neskončí.
Pravda v nedohlednu Ekonomika lidského konání velí, aby zisky převýšily ztráty. Na jedné misce vah leží diskuse nad padesátými lety, na druhé pak nedokazatelná insinuace Milana Kundery, bláto poznovu hozené z české kotliny se všemi důsledky pro českou kulturu - a zdrcující vysvědčení pro ústav. Na vrcholu je lidská bolest tří žijících účastníků této temné kauzy - tvůrce, staré dámy a nemocného muže. Ale pravda je v nedohlednu. Miska ztrát beznadějně převažuje - i kdybychom na stranu zisků přihodili třeba Žert osočeného spisovatele. Kdo a jak je nahradí? Kdo a jak se omluví zraněným, zneužitým a pošpiněným? Stojí vůbec o omluvu? A kdo si takové omluvy všimne ve světě?
Miska ztrát beznadějně převažuje - i kdybychom na stranu zisků přihodili třeba Žert osočeného spisovatele. Kdo a jak je nahradí?
O autorovi| Tomáš Sedláček, vedoucí literárně dramatické redakce ČRo Brno
