Elitní diplomatická škola byla založena v roce 1946 a od padesátých let byla otevřena také studentům ze zahraničí - především ze spřátelených socialistických zemí.
Odhaduje se, že v současnosti jsou v produktivním věku v České republice stále stovky absolventů MGIMO. Vedle funkcí v diplomacii jsou i velice úspěšnými byznysmeny a manažery, často u nadnárodních koncernů.
Institut samozřejmě vychovával v době totality diplomaty v duchu komunistického učení. Na druhé straně ale představoval v mnoha ohledech špičku nejen sovětskou, ale světovou. V druhé polovině osmdesátých let, v čase takzvané „perestrojky“, byla atmosféra na MGIMO daleko uvolněnější a svobodnější než na vysokých školách husákovského Československa. Po roce 1989 převažovala zpočátku tendence dívat se na „mgimáky“ skrz prsty a byl vyvinut velký tlak, aby opustili československou diplomacii. První polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier se tomu postavil.
„Tato škola je profesionální, protože Rusko muselo vždy dělat diplomacii,“ tvrdil Dienstbier, podle něhož se mnozí absolventi MGIMO osvědčili jak po srpnu 1968, kdy se postavili normalizaci, tak po roce 1989, když mnozí podle Dienstbiera pomohli svými zkušenostmi v klíčových jednáních se Sověty.
Sovětská studia dnes nejsou překážkou ani pro získání bezpečnostních prověrek NATO, protože „samo studium na MGIMO není bezpečnostním rizikem“. Mnozí absolventi si studia navíc dodnes pochvalují. „V Moskvě jsem se učil na profesionálního diplomata,“ uvádí Füle.
Čeští studenti jezdí na MGIMO i nyní. Pražská Vysoká škola ekonomická má dokonce oficiální partnerství a nabízí studium v Moskvě několika studentům ročně.
