Kdy se ten, o kterém si s rostoucím vzrušením čteme, stane naším literárním hrdinou? Kdo to určí? Kdo za hrdinu ručí? Vždyť je i není, i kdyby to byl sám Sherlock Holmes. Měla jsem takového. Jednoho rána se stal na chatě mým přítelem. V srpnu 1984. Byl to Kubánec, jmenoval se Miguel Riez a doufám, že ještě žije, i kdyby to byl dnes kmet.
Žil v Havaně. Nemohl spát. Taková choroba, souvisela snad nějak s kubánskou revolucí. Prostě Miguel jedné noci už neusnul. Ani druhé. Třetí noci se s tím smiřoval, a když nespal dva roky, začal si vymýšlet příběhy. Zatímco všichni spali, on vyprávěl o slunci, kouřil kubánský tabák, pil čaj a rum a – to vím bezpečně – chytal nad ránem mouchy a ryby.
Měl vousy, které mu rostly po setmění rychleji, pytle pod očima a výraz muže, který ví, co my tušíme. Trochu černoch, trochu cikán. Jeho příběh jsem si četla po nocích v časopise 100+1, bylo mi devět a taky jsem nemohla ten rok spát. Fotografii Miguela jsem si nalepila do školního sešitu branné výchovy. Miguel Riez uměl žít, i když neuměl spát. Snad to nebyl krvelačný Castrův posel. Ne. Měla jsem ho přece ráda. Byl to můj hrdina. Hrdina ze 100+1. A jen Bůh ví, že snad ne vymyšlený nějakým tím americkým záškodníkem.
***
Přišlo na stůl
O králi Popelovi, na němž si myši pochutnaly „V den, kdy nejstarší syn oráče Piasta a jeho ženy Řepichy dovršil sedmý rok, zavládl v jejich domě čilý ruch.“ Polské pověsti a legendy. Vybrala, přeložila a upravila Dorota Mullerová, ilustrace Barbora Motlová, Argo. Englich fotil, Suchý vzpomíná „V letech, kdy Ivan Englich pořizoval tyto fotografie, nacházel se Semafor střídavě v nemilosti a milosti úřadů.“ Leporelo velkoformátových fotografií z těch nejlepších let. Vydal Akropolis
O autorovi| DORA KAPRÁLOVÁ, Autorka je básnířka a kritička MF DNES
