V dětství jsem velmi miloval sovětskou science-fiction. Ať už to byl román bratří Strugackých Je těžké být bohem, nebo opus Ivana Jefremova Hodina Býka – obě díla kromě množství dobrodružných zápletek a motorů fungujících na antihmotu nabízela i jednu zásadní jistotu ohledně budoucnosti lidstva a planety Země. V jejich světě byla planeta spojená, řídila jí Planetární rada tvořená převážně vědci, akademiky a dalšími moudrými lidmi, připomínajícími řecké filozofy.
Každý člověk se zabýval nějakou smysluplnou činností – což by se líbilo Václavu Havlovi. Peníze neexistovaly, lidé pracovali s nadšením a jejich potřeby byly uspokojovány ze společných zdrojů. Pokud stála Planetární rada před nějakým úkolem vyžadujícím mimořádné množství zdrojů – jako například vyslat hvězdolet Temný plamen k nově objevené planetě – proběhlo celoplanetární hlasování. Během několika hodin se v něm obyvatelé Země usnesli, že to za to stojí, a zavázali se omezit spotřebu v příštích dvou letech tak, aby energetické zdroje mohly být odkloněny na výrobu dostatečného množství antihmoty, potřebné jako palivo. To není zas tak velká iluze – věřím, že i dnes – pokud by ve vesmíru byla objevena obydlená planeta – by každý z nás přistoupil na to, jeden večer v týdnu sedět doma potmě, bylo-li by elektřiny třeba pro výrobu hvězdoletu.
Není právo jako právo Podobné knihy nejspíš v dětství četl i Antonio Tajani, současný evropský komisař pro průmysl a podnikání. Na zasedání ministrů turistiky 15. dubna v Madridu totiž navrhl, aby se z dovolené stalo „právo člověka“ a Evropská unie na dovolenou přispívala důchodcům nad 65 let, mladým mezi 18 a 25 lety, invalidům a rodinám v těžké sociální, finanční či osobní situaci. Systém by měl být plně funkční už v roce 2013.
„Proč by si někdo ze Středomoří neměl v létě zaletět do Edinburghu nadýchat se čistého chladného vzduchu, proč by někdo z Edinburghu nemohl v zimě cestovat do Řecka?“ vysvětlil komisařův mluvčí praktický aspekt celého návrhu, zatímco Tajani shrnul ideologický základ: „Cestovaní za účelem turistiky je dnes právo člověka, způsob, jakým trávíme naši dovolenou, je významným ukazatelem kvality našeho života.“
Díky internetu Tajaniho nápad hned druhý den po konferenci obletěl celý svět. Obzvlášť v britských médiích vhodně zapadl do současného předvolebního boje, takže v reakcích převládaly příspěvky typu „socialistická noční můra“, „levicoví náměsíčníci z Bruselu“ nebo „musíme okamžitě vystoupit z EU“, to vše doprovázené zoufalými výkřiky na téma, kdy už stát konečně dá pokoj daňovým poplatníkům. Celá idea navíc začala během průletu mediálním světem mutovat, takže zatímco v The Times je ještě Tajani citován ve smyslu, že dovolená je „právo“ (right), v titulku už je z toho „lidské právo“ (human right). Kanadský National Post rovnou článek uvádí větou, že „Evropská unie vyhlásila cestování za lidské právo“. Odtud tuto informaci přebrala Wikipedie, kde se v definici pojmu „turismus“ objevuje z kanadského National Postu zdrojovaný citát, že „15. dubna 2010 Evropská unie deklarovala cestování za účelem turistiky za nezcizitelné lidské právo“ (inalienable human righ).
A co je ve Wikipedii je, jak známo, pravda, takže z ní v tuto chvíli tuto informaci přebírají tisíce novin a blogerů, uveřejňují to na svých stránkách a miliony čtenářů se buď rozčilují nad tím, kdo to zaplatí, případně si balí kufry na tu dovolenou zadarmiko nebo se chystají do oné země zaslíbené imigrovat. Mikešovi slepí apologeti Jen Bůh ví, co ten Tajani vlastně řekl. EU na svých stránkách pouze uvádí, že na zasedání v Madridu ministři vyzvali Evropskou komisi, aby usnadnila přístup k dovolené znevýhodněným skupinám. Což klidně může znamenat všechno to uvedené výše, stejně jako nic z toho. Celé to zato připomíná nedávný český příběh, kdy jeden romský aktivista kritizoval větu o cikánech z knížky o kocouru Mikešovi, druhý den se z toho stalo „Romové požadují“ a třetí den již Jana Bobošíková pořádala tiskovku a najímala právníky, kteří budou Mikeše hájit zuby nehty.
Vraťme se ale do budoucnosti, ze které nápad na definici dovolené jako lidského práva evidentně pochází. Já si myslím, že lidé by nejen měli mít právo na dovolenou, ale že by na dovolené měli trávit většinu svého času, protože být každý den v práci je nedůstojné člověka kosmického věku.
Každý by od státu měl od narození do smrti dostávat nějakou sumu peněz a žil by si, jak by chtěl – aniž by ho opruzovali nějací úředníci z úřadů práce. A kdo by chtěl víc, ten by se stal třeba pilotem hvězdoletu. A kdo by chtěl opravdu hodně a byl by ochoten se pro to třeba udřít k smrti, tak by šel dělat třeba do dolů nebo do reklamní agentury.
S tímto programem jsem ochoten kandidovat do Evropského parlamentu a vzhledem k tomu, že tenhle pohled určitě sdílí nejen většina z vás, ale i kocour Mikeš, dávám si velké šance.
***
Lidé by měli mít právo na dovolenou, protože být každý den v práci je nedůstojné člověka kosmického věku
O autorovi| JAKUB HORÁK producent
