Svatý Mikuláš - 5. prosince
Mikuláš je jeden z nejoblíbenějších svatých. Proč? V předvečer svého svátku, který připadá na 6. prosince, navštěvuje většinu našich domácností s malými dětmi a dává jim dárky do punčochy. Na hlavě mívá vysokou biskupskou čepici, tvář mu zdobí bílý vous a v ruce třímá zlatou berlu. Jeho pomocníci, čert a anděl, mu sekundují při zjišťování, zda děti během roku nezlobily a dárky si zaslouží. Děti se snaží získat si Mikulášovu přízeň písničkou nebo básničkou, zatímco čert na ně pouští hrůzu a vyhrožuje zlobivcům peklem.
Kdo ale byl skutečný Mikuláš? Biskup Nicolaos, Mikuláš z Myry žil koncem 3. a na počátku 4. století. Podle legend pomáhal lidem v nouzi. Odtud pramení tradice obdarovávání na Mikuláše. Když se mezi křesťany rozšířilo, že Mikuláš pro dobro druhých rozdal svůj majetek, začali jej uctívat jako váženou osobu.
Sv. Mikuláš zemřel 6. prosince v Myře někdy mezi lety 345 a 352.
Zkomolením jména sv. Mikuláše, kterému holandští přistěhovalci v Americe říkali Sinter Klaas, vznikl anglosaský Santa Claus. V anglosaských zemích tento růžolící dobře živený stařík brázdí se svým sobím spřežením oblohu a hází dětem dary komínem. Ne však 5. prosince, jak je zvykem v Čechách, ale během štědrovečerní noci.
Ať už mu říkáme Mikuláš, Santa Claus, Nikolas, případně Father Christmas nebo Papa Noel - křesťanský světec se v posledních letech stal šikovným marketingovým nástrojem.
Svatá Barbora - 4. prosince
Tato křesťanská mučednice se narodila do bohaté pohanské
rodiny, ale brzy pochopila, že pohanské učení neodpovídá pravdě. Když byl její otec Dioskuros na cestách, seznámila se s místními křesťany, uvěřila v Krista a dala se pokřtít bez vědomí otce.
Ten na to reagoval krutě. Dal svou jedinou dceru mučit na mučidlech, aby se víry zřekla. Ani bolesti ji však nepřiměly víru popřít. Rozzuřený otec pak sám setnul své dceři hlavu.
Na její počest se dívky a ženy halily do bílých rouch symbolizujích čistotu a panenství. Obcházely stavení s košíkem sladkostí, ale i s metlou, s níž vymítaly z příbytků zlé síly. Chodívaly většinou po třech. Trojice Barborek otevírala vánoční čas, který končil příchodem Tří králů.
V německých a českých zemích se o svátku sv. Barbory řežou třešňové větvičky, kterými se zdobí příbytky. Děvčata pojmenovávala větvičky jmény chlapců a věřila, že dostanou toho, čí větvička vykvete.
Svatá Lucie - 13. prosince
Jméno Lucie pochází z latinského lux - světlo. Dává naději, že po tmě se k nám vrátí světlo, a souvisí tak se zimním slunovratem.
Svatá Lucie je jednou z mála historicky doložených žen, které zemřely pro svou víru mučednickou smrtí. Ví se, že Lucie zahynula 13. prosince roku 304 a od té doby si křesťané v tento den připomínají její památku.
Vlidových tradicích Lucii ztělesňovala obchůzková postava. Do domu přicházela znenadání - vystupovala jako tajemná mlčenlivá bytost, bíle zahalená a s maskovanou tváří. Ztělesňovala strach a hrůzu, někde dokonce nosila dlouhý nůž, kterým strašila děti a hrozila, že jim rozpáře břicho.
Podle jiných tradic vystupovala Lucie ve veselejší podobě - obcházela vesnici převlečená za starou hrbatou ženu s obličejem zakrytým maskou a mládež škádlila vařečkou. Svatá Lucie v tomto pojetí bdí nad domácností, dívá se, zda už se hospodyně chystá na svátky, jestli již začala s předvánočním úklidem. Lucie s sebou nosila peroutku nebo koště a vymetala všechny rohy, zda v nich nejsou pavučiny.
Svátek svaté Lucie patří dodnes k nejživějším tradicím ve Švédsku a dalších severských zemích, kde mají Lucky na hlavě korunu se svíčkami jako předzvěst konce nejtemnějšího období roku. Však se také ve Švédsku říká svátku sv. Lucie Svátek světel. Zatímco ve Švédsku přináší světlo, v Čechách čistotu.
Dříve byla se dnem sv. Lucie spojena i řada magických praktik. Vesničané věřili, že o tomto dni se scházejí čarodějnice, a svatá Lucie byla považována za mocnou ochranitelku před jejich kouzly a čarami. Nejnavštěvovanějším místem čarodějnických setkání v zemích Koruny české prý býval Radhošť.
Lucie je i patronkou a ochránkyní švadlen. Snad aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den příst ani prát. Proto při svých obchůzkách nosila Lucka v ruce dřevěný dlouhý nůž - kdyby zjistila, že má někde hospodyně rozdělané přádlo, tak jí ho mohla nožem pocuchat.
***
Adventní pranostiky
Barbora
* Svatá Barbora vyhání dříví ze dvora.
* O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.
* Na svatou Barboru saně do dvoru.
* Po svaté Baruši střez nosu i uší!
* Jaké počasí na svatou Barboru, takové celý advent.
* Když ja Barborka ucouraná, bude svatý Štěpán na ledě.
* Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude hodně trávy.
Mikuláš
* O svatém Mikuláši často snížek práší.
* Svatý Mikuláš splachuje břehy (pršívá).
* Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší.
Lucie
* Když přijde svatá Lucie, najde tu už zimu.
* Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len.
* Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc.
* Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.
* Jaké jsou dni od sv. Lucie do Božího narození, takové jsou též měsíce příštího roku. (12 dní - 12 měsíců)
