Pokud se domníváte, že jste ve své rodné zemi zapomenuta, pak se mýlíte. Ať už je místem vašeho nynějšího pobytu jakákoliv nirvána, my jsme na vás nezapomněli. Znáte naše heslo „Nikdy nezapomeneme!“. To bývalo kdysi napsáno na pomníku padlým ve válce. Pravda, dnes tu však platí spíše - „To ti nezapomeneme“. Patrně vás překvapí, že tu budete opět populární. Zdejší divadlo uvádí totiž hru - s názvem Adina. Ten kus má být hlavně o kolaboraci, ale shodou okolností jste posloužila jako vzor. Pro diváky to bude tak trochu „mravní bulvár“. Jistě ne proto, že komedie vznikla a bude se hrát, taková hra je vždycky potřebná.
Problém není ve hře, ani v tom, že jde o válku a válečnou kolaboraci. Problém je v tom, že o té druhé kolaboraci, o démonu souhlasu a podpoře naší vlastní totality nehrajeme nic. Zdá se, že naše dramaturgie vybírá obezřetně.
Škrholu máme, ale Kašpárek se nám nějak vytratil.
Je samozřejmé, že leckdo to šikovně vysvětlí: hra je přece metafora.
Pokračování na straně 8
Dokončení ze strany 1
Vlastně to je - do jisté míry - pravda. Jako krejčí šijeme rádi právě do jisté míry. A metafora je nám nejmilejší. Věříme tomu, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. A pak už jen čekáme - až se to stane.
Musíme si však přiznat, že hra o nedávné minulosti by pro nás nebyla vhodná. Mnozí z nás trpí tak vleklou zapomnětlivostí, že to vypadá, jako by sem komunisté odněkud přišli, když byl národ právě na zahraniční dovolené.
Málo platné, hra Adina bude zřejmě to pravé show pro nás. Pomůžete nám - byť nechtěně - odvést pozornost. Vzpomeneme si na vás a tím líp zapomeneme na sebe. Určitě k tomu přispěje i to, že tu jste stále jednou z mála populárních „kolaborantek“. Měli jsme tehdy pohledné dámy, všechna čest. Až na Vlastu Buriana a Háchu (hlavní dnešní představitele mužských kolaboračních rolí) mohli jsme se krom vás pyšnit i vašimi neméně půvabnými kolegyněmi - herečkami Baarovou, Vítovou a Gollovou.
Pokud máte chuť namítnout: „Hergot, to nás selhalo ale nějak málo!“ - pak máte pravdu. Jenže ta, o níž se kdysi říkalo, že vítězí, ta dnes často remizuje.
Nevím, zda vás to potěší, ale myslím si, že divadlo bude mít vyprodané představení. Přijdou diváci, kteří si na vás dosud vzpomínají, a snad i ti mladší, kteří se už na černobílý film nedívají. V hledišti usednou občané, kteří kdysi byli důvěrníky v domě a mohli pouhým dopisem rozhodnout o tom, zda sousedův syn půjde na vysokou školu, nebo spíš do továrny. Přijdou ti, kteří byli nahlášeni, a ti, kteří je ohlásili. Možná, že si představení nenechá ujít muž, který byl donedávna bachařem ve vězení a nyní je senátorem. Třeba se v divadle objeví i vedoucí pracovník České televize, který býval milicionářem.
Mezi diváky nebudou chybět někdejší odborníci, kteří vydírali občany a ničili jim život. Lidé, o kterých se moc nemluví, ačkoli se snažili jen o to, aby se jim upsali ti, o kterých se dnes tak lehce a často píše.
Jak vidíte, moc se toho u nás za ta léta nezměnilo. Zas čteme v novinách a lesklých časopisech o hercích, herečkách, zpěvácích a zpěvačkách. Opět jsou to ti známější a viditelní, jejichž minulosti média věnují tolik pozornosti.
Někdy to vypadá, že ten náš minulý režim stál celý jen na „volné noze“.
A zatímco na umělce se ukazuje prstem a mají opět hlavní, ač nevítanou roli, stali se ze skutečných viníků jen epizodisté.
Tahle hra, kterou tu hrajeme, přesně podle přání minulých dramaturgů režimu, se opakuje. Je to tragikomedie o nekonečném počtu repríz. Na závěr bych vás přece jen rád trochu potěšil. Ačkoli máme dnes mnoho mladších herců, hereček, zpěváků a zpěvaček a ačkoli se o některých z nich a jejich údajné spolupráci s minulým režimem píše často podobně jako o vás, o nikom z nich dosud nevznikla hra.
Má to prostý důvod. Taková hra by určitě nebyla trhák.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
***
Hra, kterou tu hrajeme přesně podle přání minulých dramaturgů režimu, se opakuje. Je to tragikomedie o nekonečném počtu repríz.
Pokud máte chuť namítnout: „Hergot, to nás selhalo ale nějak málo!“ - pak máte pravdu. Jenže ta, o níž se kdysi říkalo, že vítězí, ta dnes často remizuje.
O autorovi| IVAN KRAUS spisovatel
