Nijak výjimečné není ani Sladké zlo. Francouzský thriller přitom začíná slibně: otrkaná čtrnáctiletá Céline nabourá zaopatřený život soudce van Eycka a jeho ženy a rozehraje s nimi psychologické hrátky v duchu Hanekeho Funny Games. Očekávaná kreativní sociální kritika se však nekoná, protože film Oliviera Coussemacqa se zlomí do banálního thrilleru s překombinovaným dějem a logickými chybami (žádná puberťačka by nerozjela tak komplexní scénář jako Céline). Hlavní kvalitou tu je výkon Anais Demoustierové v roli zlotřilé dívky (Hanekemu hrála před lety v Čase vlků).
Na dně letošní soutěže pak zatím leží kanadský snímek Truchlení pro Annu. Málokdy je název filmu tak trefný. V dlouhých, statických, překomponovaných záběrech tu sledujeme ženu paralyzovanou žalem po její zemřelé dceři. Žena chodí, zametá, trpí, jí, nakupuje, trpí, křičí v lese, trpí, málem umrzne, trpí a pak hledá únik skrze výtvarné umění. Dialogů je tu pomálu, a když na ně dojde, bolí (repliky jako „už je to dávno“ nebo „nemám hlad“ jsou pronášené s hlubokým existenciálním výrazem). Filmy jako Truchlení pro Annu jsou ve své podstatě perverzní a sadistické jako vivisekce bez lékařského účelu. Bohužel bývají favority festivalových porot, a tak se můžeme dočkat, že režisérka Catherine Martinová a představitelka hlavní role Guylaine Tremblayová neodjedou z Varů s prázdnou.
Jako nejlepší v hlavní soutěži se tak zatím bez nadržování jeví již uvedení čeští zástupci - loutkový Kuky se vrací a Mašínovo drama 3 sezóny v pekle. Kuky se stal miláčkem lokálního publika i díky tomu, že Festivalový deník ve spolupráci s Janem Svěrákem pořádá hru, v jejímž rámci každý den někde ve Varech schová jednu postavičku plyšového Kukyho a na svých stránkách ukryje indicie vedoucí k jejímu nalezení. Režisér Tomáš Mašín, producentka Monika Kristl, polská herečka Karolina Gruszka a další tvůrci se účastnili tiskové konference k filmu 3 sezóny v pekle; drama podle osudů básníka Egona Bondyho běželo ve Velkém sále v pondělí. Mašín gentlemansky pochválil konkurenty, zmíněné Sladké zlo i film Kuky se vrací. První snímek se mu „líbil moc“, na druhém pochválil „originalitu přístupu“ a „poetický a český rukopis“. Ve vzpomínce na natáčení svého soutěžního debutu uvedl, že by se příště nesnažil být tak reklamně efektivní: „Já jsem si až tak desátý den natáčení uvědomil, že tam pořád lítám a chci být u všeho.“ Mašín také prozradil, že se stejným týmem chystá další dva projekty, ale producentka Monika Kristl další informace neposkytla s omluvou, že radši mluví o věcech, které se staly, a ne o těch, které se stát teprve mají.
Mimo hlavní soutěž ve Varech proběhla například vyprodaná projekce klasiky Nebeské dny ve Velkém sále nebo promítání snímku dokumentaristy Sergeje Loznici Moje štěstí, který byl coby režijní debut téměř bezprecedentně uveden v soutěži letošních Cannes. Zatímco první jmenovaný film svou nepřekonatelnou vizuální krásou a klenbou klasické tragédie všeobecně dojal, Loznicův režijně bravurní a nekompromisní, i když komplikovaný portrét současného Ruska měl nejednoznačné reakce. Film čerpající z realismu bratří Dardennů, kafkovské absurdity a odvrácené tváře Ruska je však bezesporu silný. Proběhly také projekce ukázky z dokončovaného filmu Kajínek o mediálně nejznámějším tuzemském vězni, prezentace prvního českého 3D titulu V peřinách či křest DVD snímku Zoufalci, který Českou republiku reprezentuje v soutěžní sekci Na východ od Západu. Uvedla se i prestižní sekce Dny kritiků Variety, v jejímž rámci běží náš zástupce Muži v říji.
