Drtivá většina byla objevena nepřímými metodami: podle periodických změn znaků rozloženého světla mateřských hvězd a poklesů jasu mateřských hvězd při přechodech planet přes jejich kotouček. Obojí umožňuje přímo určit parametry planety.
Malá menšina exoplanet se stala známou díky jevu gravitační mikročočky (zesílení světla gravitačním polem velmi hmotného tělesa). Je-li pak mateřská hvězda pulzar, rotující neutronové těleso, tak exoplanety mohou prozradit změny pulzů. Přímým zobrazením jen několik a až nyní.
Kvůli malé citlivosti našich přístrojů prakticky všechny objevy patří k plynným obrům typu Jupitera; v příslušných soustavách patrně ale existují i menší.
Pozoruhodným znakem řady obřích exoplanet je oběh blízko mateřské hvězdy, asi na úrovni Merkura ve sluneční soustavě, říká se jim „žhavé Jupitery“.
