Od 2. března 2008, kdy jsem od zpravidla dobře informovaného zdroje (viz blíže www.alesvebr.cz) obdržel hodnověrně vyhlížející informaci o angažovanosti lidí kolem Mirka Topolánka na zajištění odkupu hlasů poslanců ČSSD a oslabení ČSSD, resp. Jiřího Paroubka s využitím postavy Miloše Zemana, jsem čekal, zda a v jakém rozsahu a s jakými modalitami se tato informace naplní. Od prvého nahodilého „objevení se“ Miloše Zemana v předvečer programové konference ČSSD, jsem dospěl k přesvědčení, že minimálně základ může být pravdivý. Zeman v politice? Tekla by krev Miloš Zeman byl velký hráč, byť v době, kdy svou praktickou politiku prováděl, jej polovina národa obdivovala a polovina národa nesnášela. Dnes se Miloš Zeman zjevil s vřesovou ratolestí míru v rukách a rozhodl se napomoci kultivaci politiky v České republice a hledání smíru mezi ODS a ČSSD. Lepší žert si nikdo v politice nemohl vymyslet. Má obdobnou podobu, jako kdyby se Miroslav Sládek chtěl stát vládním zmocněncem pro ochranu romské menšiny. Bylo to totiž právě Zemanem vytvořené know-how neúprosné, brutální opoziční politiky, neznající slitování, která byla patentována pod názvem „Jít vládě po krku“. Tato metoda smetla ODS z jejího výsluní, vynesla ČSSD do vlády a předznamenala dosud nejdelší nepřetržité osmileté setrvání v ní.
Zeman samozřejmě změnil rétoriku podle potřeby, když se v rámci opoziční smlouvy s ODS ujala ČSSD vlády a ODS obdařena nejrůznějšími funkcemi a pašalíky se stala neschopna jakékoliv aktivní pozice. Z pohledu ČSSD byla opoziční smlouva nesporně výhodná a geniální. Vláda ČSSD si v rámci exekutivy mohla dělat v podstatě, co chtěla, a vládní opozice ODS si jen mohla načechrávat peří a čekat na spravedlivou porážku ve volbách. Se svou ratolestí míru tak zřejmě Miloš Zeman chtěl přichystat obdobnou porážku ČSSD, protože jinak se jeho slova nedají pochopit.
Ale nejen to: Rozdíl mezi ODS v jeho době a dnešní ODS je propastný. Václav Klaus byl sice tvrdý pravicový rétor, ale v praktické politice byl spíše pravicovým sociálním demokratem se silnými náznaky vlasteneckého národního socialismu. Témata jako církevní restituce, plná privatizace nemocenských pojišťoven, zeslabení práv nájemníků, ale i privatizace bank (!) byla v jeho době naprosto nemyslitelná. Jinými slovy: Kdyby byl Miloš Zeman nyní v pozici Jiřího Paroubka, tekla by v politice krev, pomyslně a možná i skutečně. Kdokoliv by v ČSSD zvedl myšlenku kooperace s ODS, byl by nemilosrdně politicky utracen.
Hra nasměrovaná k oslabení sociální demokracie Tah na kultivovanost a kandidaturu na příštího prezidenta, tedy hra ve skutečnosti nasměrovaná k oslabení ČSSD v letošních podzimních volbách a případně volbě předsedy ČSSD, byl mediálně velmi dobře připraven. Ale všechno pokazila užvatlanost Mirka Topolánka o předpokládaném zisku dvou přeběhlíků a provalení informace o opakovaném setkání smrtícího čtyřlístku Zeman-Topolánek-Dalík-Šlouf. K tomu není nutné naprosto nic dodávat.
Miloš Zeman v letech 1994-2000 určoval, kdo a za jakých podmínek bude připuštěn na politické hřiště. Dnes mu však přidělili oprýskané a zprohýbané bábovičky na malém zaplivaném pískovišti a pár komparzistů, kteří vyhrát nemohou, ale pokusí se alespoň škodit. Pro nás, kteří jsme ho kdysi obdivovali, je to hořké.
O autorovi| Jiří Vyvadil, poradce předsedy ČSSD
