V historii najdete jen málo idiotštějších hesel, než je MAKE LOVE, NOT WAR. Milujte se, neválčete? Není divu, že to vymysleli hipíci. Pokud se chcete milovat, musíte válčit.
Kniha Sex and War (Sex a válka) amerických vědců Thomase Haydena a Malcolma Pottse, která v současnosti vychází v zahraničí, rozvádí tento argument na pěti stech stranách. Pokud nechtěl náš dávný předek vymřít po meči, musel se o sex porvat. Nezměnilo se na tom nic. Hokejista sbalí vždycky víc ženských než vystudovaný intelektuál. A budou mezi nimi i modelky.
Krutý šimpanz
Samci bojují o samice, protože jen ta nejrychlejší spermie toho nejsilnějšího z nich doplave k ženskému vajíčku. Hayden a Potts se ale pozastavují nad detailem, který nás odlišuje od zbytku pozemských živočichů. Jako jedni z mála jsme schopni genocidy svého vlastního druhu. To je v takové míře k vidění pouze u našich společných předků. Stejně jako lidé, tak i šimpanzi učenliví pro sebe navzájem vykazují vysokou míru empatie, dokud se jim za humny neprojde příslušník sousední tlupy. V tu chvíli šimpanzi empatii přepnou na OFF a udělají ze souseda sekanou. Thomas Hayden začal psát Sex and War pod dojmem z podobného momentu – v roce 2003, když Američané s pěnou u úst vtrhli do Iráku. Bez empatie, bez logického důvodu, hnáni jen ukojením pomsty za 11. září – aniž by jim nějak zvlášť záleželo na tom, že Usáma v Iráku nebydlí. Hayden si uvědomil, že do války nás žene společný genetický základ se šimpanzem, od něhož nás dělí sedm milionů let evoluce. A začal zkoumat to, co jsme se my, učenlivé opičky, za tu dobu naučili nového.
Výsledek jeho úvahy je následující: ti nejúspěšnější z nás se dostali tak daleko do současnosti, protože si osvojili ty nejúčinnější technologie zabíjení. Už u bitek mezi lovci a sběrači šlo v boji o minimalizování vlastní újmy. I nejlepší boxer může v souboji přijít o ucho. Proto byl už před statisícy lety úspěšnější ten, co si před bitkou vyrobil něco, co o soupeřovu hlavu omlátí místo svých pěstí. Pak si vyrobil něco, čím do něj šťouchal, aniž by na něj ten druhý dosáhl. Pak tomu udělal ostrý hrot. Pak se to naučil házet. Pak to vystřelil z luku a schoval se za štít. Dnes to vystřeluje z takové dálky, že ho protivník vůbec nevidí. Šošoni vítězili díky šípům, jejichž hroty namáčeli do vnitřností shnilé ovce, a Angličané zvítězili u Crécy díky šípům, které zapichovali do vlastních výkalů. Nová raketa země–země, kterou před měsícem odzkoušela íránská armáda, dostřelí dva tisíce kilometrů. Od oštěpu jsme urazili dlouhou cestu. Problém je v tom, že dnešní zbraně jsou mnohem účinnější než infekce z hovínek vojáků.
Od luku k bakteriím
Tak, jako se 19. století neslo v objevech v chemii (a vznikl dynamit) a minulé ve fyzice (a vznikla atomová bomba), současný výzkum posunuje znalosti v biologii. A právě u biologických zbraní budoucnosti se může obrátit vítr s nejstrašnějšími účinky a obrátit dosud fungující kauzalitu. Víc války už nebude znamenat víc sexu, ale žádný sex.
Takový biologický útok má tři možné verze. 1) Bakterie jako anthrax je rozšířena do komunity, kde zabije každého, kdo ji vdechl. 2) Infekční bakterie typu pravých neštovic spustí epidemii, která vybije všechny bez protilátky. 3) Epidemii rozpoutá uměle vytvořený virus, na který protilátky vůbec nejsou. Spočítané to máme už u dvojky; pokud by někdo vypustil plané neštovice, zachrání vás pouze vakcína, podaná do 48 hodin po nákaze. Počítejte ale s tím, že sháňka po ní bude celkem masivní, protože plošné očkování bylo zrušeno před třiceti lety. Problém s neštovicemi vychází ze současného uspořádání světa. Poslední dva oficiální vzorky neštovic jsou v Centru pro kontrolu a prevenci nákazy v americké Atlantě a ve Státním výzkumném institutu virologie a biotechnologie na ruské Sibiři. Po pádu sovětského bloku je ale pravděpodobné, že pár neštovic mají ještě v Iráku, v Izraeli a několika dalších zemích. V dostupnosti technologií je vůbec problém. Nedávný teroristický útok v Bombaji by nikdy nebyl tak drtivý, kdyby útočníci nepoužívali nejen automatické zbraně, ale také gépéesky.
Manhattan project, při kterém vznikla atomová bomba, stál dva biliony dolarů. Severní Korea si pro stejnou hračku dnes vystačí se zlomkem nákladů. Pokud chcete slyšet heslo, které pro současný svět sedí mnohem lépe než MAKE LOVE, NOT WAR, pak je to asi TU ATOMOVKU SI VYROBÍME, I KDYBY SME MĚLI ŽRÁT KOŘÍNKY pákistánského ministra zahraničí Zulfikara Ali Bhutta, který tak v 70. letech reagoval na úspěšný jaderný test sousední Indie.
Vyspěli jsme armádně – a vlastní zbraně se k nám vracejí jako bumerang. Vyspěli jsme technologicky – a k návodu na atomovku stačí vytáčené připojení k internetu. Vyspěli jsme urbanisticky – a moderní velkoměsta jsou ty nejzranitelnější terče pro plošné bombardování i individuální terorismus, které útočníkovi ušetří všechnu tu práci s nahnáním obětí k popravčí zdi.
Dáš mi tu sekyru?
Světové organizace vyrážející do boje proti zbraním hromadného ničení autoři knihy Sex and War mírní. Pánové, nezapomínejte na ty šimpanze. Jakoukoliv minu stáhnete z černého trhu, její místo nahradí čtyři lepší. Protože to máme v krvi už od šimpanzů: válčí se o zdroje. Kdo nejí, nemá sex. Kdo nechce vymřít, válčí. Lidská rasa ty zdroje vyčerpala už v těch láskyplných 70. letech. Po 3,5 miliardy let bitvy o zdroje jsme téměř vyčerpali kapacitu planety. V roce 2000 bylo na vodě z Nilu závislých 170 milionů lidí z Etiopie, Súdánu a Egypta. V roce 2050 jich bude 337 milionů. Žádná budoucnost plná milování nás nečeká. Bude se válčit. Bude se válčit, abychom mohli mít sex.
Ano, autoři knihy mají řešení. Snížit porodnost. Tam, kde je hodně lidí, se hodně bojuje. Tam, kde je lidí méně, se bojuje míň. V evolučním základu tuhle rezervu máme– našimi předky jsou i mírumilovní šimpanzi bonobo. Abychom byli jako oni, museli bychom dát moc ne mužům, ale ženám. Je totiž prokázáno, že společnosti, kde porodnost kontrolují ženy, se nemnoží tak jako ty mužské. Jen takový svět nespaseme jako kobylky. Jenže – kdo to udělá? Kdo vytrhne nadrženému rekovi z ruky obouruční sekeru, „aby si neublížil“? Já to nebudu. Spíš si seženu ještě větší sekeru, než má on.
O autorovi| Darek Šmíd, stálý přispěvatel Pátku
