Když nějaké těleso kosmického původu proniká do atmosféry Země, zahřívá se a odpařuje. Přitom vzniká světelný úkaz nazvaný meteor nebo -pokud je zvlášť jasný - bolid. Jestliže zbytek tělesa dopadne na zemský povrch, označuje se slovem meteorit.
Dne 7. dubna 1959 se v rámci programu, který organizoval doktor Zdeněk Ceplecha z Astronomického ústavu ČSAV, podařilo vyfotografovat mimořádně jasný bolid. Rozborem snímků vědci vůbec poprvé určili přibližné místo dopadu meteoritu. V předpovězené lokalitě poblíž Příbrami se navíc skutečně našly jeho úlomky.
Metodika Zdeňka Ceplechy mimoto poprvé v historii umožnila přesně určit nejen světelnou dráhu meteoritu v atmosféře, ale také jeho původní dráhu ve sluneční soustavě: stal se tak vůbec prvním „meteoritem s rodokmenem“ na světě -a měl zásadní význam pro pochopení původu meteoritů.
Klasické metody selhaly Dodnes se podařilo zachytit jen několik „meteoritů s rodokmenem“ a téměř polovinu „ulovili“ čeští vědci. Astronomové pečlivě sledují tělesa kosmického původu pronikající do zemské atmosféry. Zjišťují jejich dráhu, průběh rychlosti, doprovodné zvukové jevy, ze spektra určí zhruba i složení daného tělesa. Jeho průlet atmosférou prozradí mnohé. Přesto existují jevy, které se dosud nepodařilo objasnit.
„Je téměř paradoxem, že nevysvětlenou otázkou zůstává v podstatě to základní, tedy proč meteory či bolidy svítí,“ říká Pavel Spurný z Astronomického ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově, který patří ke světové špičce v oboru. „Díky našim novým přístrojům, ve kterých máme velmi rychlé fotometry, jsme zjistili, že svícení bolidů či meteorů je velmi komplikované. Klasické metody nemůžeme k vysvětlení použít,“ poznamenává Spurný.
Problém zaujal i Zdeňka Ceplechu: „Světelný jev je nespojitý, je to jeden kraťounký světelný záblesk za druhým. A tenhle objev, který udělal můj mladší kolega Pavel Spurný, mě přiměl k tomu, abych se více zahloubal do určitých anomálií, jež jsem měl poznamenané z minulosti.“ Když dal Zdeněk Ceplecha veškeré údaje dohromady, začal se vynořovat určitý obraz.
„Nevysvětlené u meteorického jevu je právě to krátké blikání, které jsme předtím neznali, protože jsme neměli takové časové rozlišení ve světelných křivkách,“ poznamenává Zdeněk Ceplecha. Přestože se rozvíjely různé teorie, on považuje za prvořadou fragmentaci, tedy rozlamování těles při průletu ovzduším. A čím je způsobena? „To je právě dlouhodobá záhada. Já se domnívám, že je to jakási minibouřka v meteoroidu,“ říká Zdeněk Ceplecha. Jako meteoroid vědci označují těleso, které letí kosmickým prostorem; světlu, jež vydává, se říká meteor a tělesu po dopadu na zem pak meteorit.
Meteoroid tedy podle Zdeňka Ceplechy letí vzduchem tak velkou rychlostí, že se strhává elektrický náboj z povrchu. Tření vytváří nerovnováhu náboje. Při pokusu o její vyrovnání vznikají kratičké tepelné pulzy a malinká část meteoroidu se vypaří. A právě tímto dějem by se podle Ceplechy měli vědci hlouběji zabývat.
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 - Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo. Text zkrátila redakce Lidových novin.
