Smrt učitelky tělocviku. Zní to jako název detektivky v novinovém stánku na nádraží, říká si inspektor Kelsey, když z dívčí internátní školy Meadowbank ohlásí první vraždu. Tak se ovšem s trochou zlehčení dá označit i novela Agathy Christie z roku 1959 (vydal Knižní klub, přeložila Edda Němcová). Vždyť co se tak kupuje na nádraží v poslední chvíli před odjezdem? Osvědčení autoři. Pokud však sáhneme po Kočce mezi holuby, dočteme trochu s rozpaky.
Tak především: Poirot se objeví poměrně pozdě, po dvou vraždách a ve dvou třetinách knihy. Jeho roli do té doby plní duchapřítomná studentka Julia a zmíněný inspektor -a dokonce velmi dobře. Ale ve chvíli, kdy se Poirot ujme pátrání, už děj ztrácí na svižnosti. A navíc to vypadá, že s „šedými buňkami“ tentokrát zkouší žonglovat jako klaun v cirkusu. Těžkopádně, pomalu a diletantsky. Tak dlouho se zajímá o dívčí kolena a vůbec záměny totožnosti, že další vražda v tělocvičně na sebe nenechá dlouho čekat... Proč nám nakonec celý případ připadá hodně přitažený za vlasy? Autorka v knize spojila šestákovou špionážní zápletku s komunistickým převratem v jednom království, diamanty obrovské ceny, tajné a dvojité agenty i mikrosvět dívčí školy plný závisti. A to je moc. Jenže Christie byla velmi dobrá spisovatelka detektivek, a tak je dobré na nádraží Kočku mezi holuby nepřehlédnout, i když mezi její nejlepší knihy nepatří.
HODNOCENÍ LN ***
